Nevyvolalo to žádný poprask, protože je to cenově za hranicí běžného dosahu: Leica Q je kompakt s plnoformátovým čipem 24 x 36 velký a pevně vestavěným monofokálním objektivem s ohniskem 28 mm – a s hledáčkem s 3,7 miliony zobrazovacími body. To je zásadní navýšení oproti stávajícím 2,4 megovým hledáčkům. Přitom už tyhle 2,4 mpx hledáčky v kombinaci s kvalitní optikou podávají úctyhodný obraz. Sony A7R II předvedený v červnu má oproti předchozímu modelu elektronický hledáček kompletně přepracovaný. Je doplněný zcela novou optikou od Zeisse, takže zvětšení je 0,78x. V hledáčku tedy vidíme větší obraz, než v hranolovém hledáčku plnoformátové zrcadlovky.


O obrazovém výsledku zmíněné Leicy se můžeme jen dohadovat. Předmětem spekulace může být i otázka, kde Leica k takovému hledáčku přišla. I velcí konkurenti sdílejí komponenty a to se týká všech oborů spotřební elektroniky, zdaleka ne jenom fotografické techniky. OLED displeje v elektronických hledáčcích pocházejí z jednoho hnízda. Dá se tedy soudit, že implementace 3,7megového displeje do Leicy Q je vypuštění pokusného balonku, že to bude zkouška v praxi, pokračování vývoje, placeného zákazníkem.

Leicu si koupí člověk, který miluje Leicu a je schopen jí všechno odpustit. Takže i kdyby nový hledáček šuměl nebo se pomaleji překresloval, majitelé Leicy Q jen podají vlídně zprávu, ale rozhodně svůj idol nezatratí. Vývoj bude pokračovat a OLED velké 3,7 Mpx se jistě objeví v nových Sony Alfách 7 a v MFT pseudozrcadlovkách od Olympusu a Panasonicu.

Elektronický hledáček má mnoho výhod. Předeším dokáže zprostředkovat mnohem víc informací, než kolik se jich vejde do zorného pole pravé zrcadlovky. Do hledáčku pak dostanete doslova všechno, co se dá zobrazit na displeji. Především je to menu tradiční i funkční, jakož i údaje o stavu přístroje na okraji obrazovky. Lze v hledáčku prohlížet a posuzovat pořízené fotky, eventuálně videa. Panasonic zatím nepustil z ruky svoji inovaci dva roky starou, kdy provázal displej na zadní stěně s elektronickým hledáčkem tak, že s přístrojem u oka lze nastavovat na displeji zaostřovací bod. Displej pak funguje doslova jako touchpad a hledáčku zůstává jeho primární funkce, tedy pomůcka pro vyhledávání motivu a komponování záběru.

Systém pravé zrcadlovky pochází z hloubi devatenáctého století a změnil se jen v detailech. Když přišly první elektronické hledáčky s rozlišením nad jedno mega, zdálo se, že je to konec zrcadlovým i hranolovým hledáčkům zrcadlovek. Ty se ale vesele vyrábějí dál. Kdyby mi nějaký techno-kouzelník nabídl, že mi do mé zrcadlovky namontuje elektronický hledáček, asi bych ho zahnal. Jde především o pocit – a nedovedu posoudit, zdali je to individuální či generační věc, anebo objektivní jev. Při pohledu do optického hledáčku se cítím v bezprostředním kontaktu s realitou, kdežto elektronický hledáček ve mně vyvolává dojem, že realita je někde za oponou. Pocit je to nesmyslný, ale zbavit se ho nemohu.

Leda že bych mohl a leda že mě z něho vyvede nový 3,7 megový elektronický OLED hledáček. Vždyť já měl doslova desítky let pocit, že nedokážu řídit jiné auto, než vybavené mechanickou převodovkou a teď mám automat a jsem s ním blažený. Ono nakonec přece jen rozhodne to, co je v hledáčku vidět. Jistě, jde o rozlišení, ale taky jde o překreslování obrazu. Zvláště pak při sériovém focení se v elektronických hledáčcích projevují nepříjemné prodlevy. Pak je ten pocit odtržení od reality velmi podložený. Takže budoucnost hledáčků typu EVF není jen v počtu pixelů, ale v přenosových rychlostech. Což je výrobcům velmi dobře známo. Proto Sony přišel se svým snímačem EXMOR RS s vloženým vysokorychlostním modulem. Obdoba se dá čekat i v OLED hledáčcích. Třeba se toho dočkáme brzy, pokud se najde dost kupců pro Leicu Q, aby se zaplatil vývoj.
Což je míněno jako nevinný žertík na závěr.

A na úplný závěr je schema řešení Fujifilmu - dvojí řešení hledáčku přístroje X100. Nahoře je optický systém s vyrávnáním paralaxy, dole hybridní, kdy je obraz z displeje promítán do optického hledáčku.