Dostal jsem čtenářský dotaz, proč prosazuji výklopný dotykový displej a k čemu je to zařízení dobré. Pokusím se odpovědět.


Ve fotografické praxi jsme odkázáni buď na hledáčky nebo displeje. Hledáčky jsou buď optické, tedy průhledové (jako třeba Leica), nebo zrcadlové nebo hranolové, přičemž zrcadlové jsou vyhrazeny zrcadlovkám nižší třídy, kdežto hranolové těm vyšší třídy. A samozřejmě hledáčky elektronické, eventuálně hybridní, průhledové plus elektronické.

Displeje patří ke každému digitálnímu aparátu, kromě speciálních kamer pro zvláštní určení. Tento displej je buď napevno zabudován na zadní stěnu (vyskytly se konstrukce, kdy druhý displej byl vpředu, kvůli fotkám typu selfie), anebo jimi lze pohybovat.

Pohyb je buď v jedné nebo ve dvou osách.

Pokud v jedné, lze displej vyklopit vzhůru, nebo dokonce o 180 stupňů, takže pak se selfie dělá velmi snadno, a taky dolů, aby bylo možno fotit s rukama nad hlavou a měli jsme kontrolu obrazu.
Pokud ve dvou osách, lze displej vyklopit do strany a pak libovolně naklánět.

Nezávisle na použitém řešení je jiná vlastnost, tedy dotykovost. Pokud je displej dotykový, a jsou i pevné dotykové displeje na fotoaparátech, má to podobnou funkci jako na chytrém mobilu, dotykem konáme různé úkony, volíme zaostřovací bod nebo dokonce exponujeme a můžeme se rychle pohybovat v menu.

K čemu je to dobré
Následující řádky budou nutně subjektivní. Už v dobách analogu jsem měl rád vybírání obrazu v hledáčku pohledem dolů, začínal jsem na Flexaretě a měl i Rolleiflex, na Pentaconsixu jsem měl šachtu také s pohledem shora. Jeden z mých prvních digitálů byl Sony Mavice FD95 s výklopnýn displejem.

Za hlavní výhodu pokládám osvobození od zvyku fotit všechno z jedné výšky. Jistěže se můžu skrčit, ale obvykle se neskrčím, když fotím skrz hledáček. Bez výklopného displeje se obtížněji fotí odspodu. Při práci se širokoúhlým objektivem často potřebujeme udělat záběr od země a já se nerad válím po zemi. Jiří Beran mě vyfotil s výklopákem při focení kandíku na Medníku, za asistence naší Nory.

Úplně subjektivní je můj náhled na výklopný a přetáčecí hledáček. Dávám přednost jen výklopným, protože jsou v ose objektivu, to zaprvé, a je snadné je vyklopit, obvykle jediným pohybem. Pro přetáčecí potřebuju minimálně dva pohyby a to je proti duchu mé pohodlnosti a lenosti. Pak je mi divné, když je hledáček vedle těla přístroje. Nicméně funkční námitku nemám žádnou a docela chápu lidi, kteří tomuto řešení dávají přednost.
Dotykový displej k výklopáku podle mého názoru patří. Skvěle se na něm volí zaostřovací bod a pokud je třeba, lze i exponovat, jakkoli uznávám, že pak držím fotoaparát méně stabilně. Výrazně to urychluje pohyb v menu.

 

Výhrady
Chápu důvody, proč se výklopné displeje objevují i na zrcadlovkách – je to velká výhoda při snímání videa. Nicméně fotografování v live view módu je vždy tak trochu klopotné. Naprosto ale není nemožné, to bych si netroufl tvrdit!

Přesto si myslím, že focení na displej spíš sluší kompaktům, ať už obyčejným, nebo systémovým, s výměnnou optikou. Ostatně, kvalitativně tyhle dvě kategorie někde už hodně splývají, máme přece kompakty s čipy MFT, ba i většími. Pro elektronické hledáčky nehoruji tak silně, jako pro hranolové (zvláště pak FF, tedy plný formát 24 x 36) a docela rád fotím na displej. A když displej, tak výklopný a když výklopný, tak dotykový. Mimochodem, to dodám jaksi stranou, mnohdy je focení na displej nenápadnější, zvlášť když exponujeme dotykem. Vyplatí se to při street foto v cizokrajných končinách. Ale etické to neí, to uznávám.