Co je lepší a co horší? Co má budoucnost? Narazíte na mnoho názorů. Zde je ten můj.

Historický exkurz
Po celou dobu historie fotografie se konstruktéři potýkají s problémem hledáčkového systému. Nejstarší deskové přístroje neměly žádný, anebo se komponovalo a ostřilo na matnici (obraz byl hlavou dolů). V roce 1861 vynalezl Thomas Sutton jednookou zrcadlovku, vyrábět se začala až od 1884. Zásadní alternativu nabídly kinofilmové dálkoměrné přístroje Leica a Zeissův Contax. Leica drží dálkoměrný systém dodnes, nicméně už ve třicátých létech nimi konkurovaly jednooké zrcadlovky. Historicky první SLR byl ruský Sport z roku 1934, nicméně skutečně sériově vyráběnou SLR byla až německá Exakta z roku 1936. Válečná fotografie, což je esence reportážní fotografie – byla ve znamená dálkoměrných systémů až do padesátých let, kdy v korejské válce dálkoměrné Nikony na sebe upoutaly pozornost. První systémová kinofilmová zrcadlovka byla východoněmecká Praktina (ještě ji mám schovanou), ovšem průlom znamenal až nástup SLR Nikonu F. Autofokusové systémy v šedesátých létech zatlačily ručně obsluhované dálkoměrné soustavy do pozadí a tak nastal technologický spor dodnes trvající. I soudobé bezzrcadlovky jsou v podstatě dědicové dálkoměrných konceptů.



Zrcadlovky versus bezzrcadlovky
Než začneme posuzovat výhody a nevýhody obou systémů, je třeba si uvědomit, že bezzrcadlovky se dělí do čtyř kategorií. Dnes už zapomenutý je systém Pentax Q-S, miniatura s čipem 1/1,7 palce. V prodeji setrvává ale výrobcem je už opuštěný systém Nikon 1 s jednopalcovým čipem. I ten tedy už fakticky patří historii. Smysl tedy dnes mají MFT systémy, PS-C systémy a FF plnoformáty, přičemž je někdy těžké ba nesmyslné porovnávat je křižmo.

Srovnání první
Zásadní roli ale hrají bezzrcadlovky systému Micro Four Thirds, vyráběné především Olympusem a Panasoniceem. Tento systém MFT vyniká obrazovou kvalitou, malými rozměry těla a pozor – malými rozměry optiky. To je třeba brát v úvahu když se budeme bavit o rozměrech a váze, je třeba počítat s tělem a optikou a v tomto srovnání vycházejí MFT přístroje optimálně: proto jsou tyto systémy vyhledávané fotografy, kteří potřebují rozsáhlou výbavu a pohybují se v terénu, velmi často i těžko přístupném, typicky tedy fotografů volné přírody.
Když budu srovnávat MFT bezzrcadlovky se zrcadlovkami ať APS-C nebo FF, pokud jde o kritérium váhy a rozměru systému bezpečně vedou MFT bezzrcadlovky a žádná DSLR je nemůže nahradit.

Srovnání druhé
Canon, Fujifilm a Sony vyrábějí APS-C bezzrcadlovky. Proti nim stojí zrcadlovky Canon, Nikon a Pentax, Sony v podstatě svoji činnost na tomto poli utlumil do bezvýznamnosti. Na tomto poli se asi odehrají nejprudší boje. Donedávna hovořila ve prospěch DSLR rychlost autofokusu, současné AF systémy bezzrcadlovek jsou ale velmi dokonalé a naopak předčí DSLR v rozsahu pole krytém AF body: hybridní AF systémy mívají až 90% krytí, čehož z konstrukčních důvodů nemohou zrcadlovky nikdy dosáhnout. Bezzrcadlovky mají menší a lehčí těla, pokud jde o optiku, tam rozdíl zdaleka není tak zásadní jako u MFT systémů. Srovnání bude ovlivněno osobními preferencemi a návyky. Perspektivu mají bezzrcadlovky před sebou větší, výkonnější procesory jim zvedají výkon. Pokud jde o rychlost sériového focení jim nemohou DSLR konkurovat a až přijde automatické HDR, jaké mají mobily, nastane rychlý konec zrcadlovek. Myslím, že to přijde ne dřív než za pět let, ale mohu se divit.

Srovnání třetí
Můžeme konstatovat, že plnoformátové bezzrcadlovky vyrábí Canon, Nikon a Sony, třebaže Canon ještě nebyl oficiálně oznámen a Nikon se ještě neprodává. Tady bude srovnání a predikce vůbec nejtěžší. Opět musím upozornit na rozměry objektivů, tady nejsou v podstatě žádné rozdíly a zejména u delších ohnisek pak tělo nehraje tak podstatnou roli. Na trhu kraluje Sony se systémem Alpha 7 (potažmo profi A9). Může to být i efekt marketingu, FF Sony je dnes cool a in. Je hůře ovladatelný než FF zrcadlovky Canon, Nikon a Pentax a odezva spouště je u zrcadlovek rychlejší. Velkou předností ale jsou 4 Mpx elektronické hledáčky bezzrcadlovek vyšší třídy. Bezkonkurenční je tichý režim bezzrcadlovek a také rychlost sériového focení, nicméně jedno i druhé jsou vlastnosti nepoužívané v každodenní praxi. Co ale já považuji za velkou výhodu – v elektronickém hledáčku vidím záběr plnohodnotně i v nízké světelné hladině (selsky řečeno ve tmě) a také názorně vidím efekt korekce expozice (pokud si to v menu nastavím). FF Nikon Z mi přijde mnohem lépe ovladatelný než Alphy od Sonyho, Canon znám jen z obrázku, ale zdá se, že šel stejnou cestou jako Nikon – i za cenu menšího stupně miniaturizace. Pak se ale bude hůř obhajovat teze „bezzrcadlovka je menší a lehčí“, ta teze, která je už teď vzhledem k rozměrům optiky těžko obhajitelná.

Srovnání čtvrté
Pro úplnost musím zmínit ještě středoformát, jsou tu Fujifilmy, Hasselblady, Leicy a Pentaxy. Ovšem každý z těchto velikánů je unikát a nějaké kvalitativní porovnávání nemá myslím moc velký smysl. Takže uvádím jen pro úplnost. Na našem Facebooku uvítám na toto téma debatu, jistě máte svoje zkušenosti a z nich odvozené názory. Ostatní na ně budeme zvědaví.