Fullframe mirrorless, tedy česky plnoformátová bezzrcadlovka za bezmála sto tisíc, to už je něco hodné pozornosti. Je to nejnovější generace řady Alpha 7, osazená zcela novým, jak se říká revolučně řešeným čipem. Sony cílevědomě pokračuje ve své ofenzívě, která si klade za proklamovaný cíl ovládnout trh plnoformátových fotoaparátů.

Jaký je a komu je určen
Jde o mirrorless, tedy o systémový kompakt v kovovém utěsněném těle osazený elektronickým hledáčkem (rozlišení 2,4 mega) s čipem velkým 24 x 36 mm (formát kinofilmového okénka), který má efektivní rozlišení 42 megapixelů (7952 x 5304) s možností volby poměru stran 3:2 a 16:9. Lze ale používat i objektivy určené pro Alphy s čipem APS-C a pak se využívá jen středové části čipu a obrázek pak má maximálně 18 megapixelů. Čip je BSI-CMOS, tedy servisní vrstvy má až po vrstvě fotodiod, což zvyšuje efektivitu převodu fotonů na elektrický náboj. Je to první takto řešený plnoformátový čip. Stejně jako předchůdce A7R nemá filtr proti moaré. Procesor je Bionz X. Citlivost nabízí v rozsahu 100 – 25600 ISO, lze rozšířit na 50 – 102400. Snímač je stabilizovaný , pohybuje se v pěti osách a podle standardu CIPA má psáno v papírech, že jstojí 4,5 stupňů. Fotky ukládá buď do datového formátu RAW nebo do obrazového JPEG ve třech volitelných stupních komprese. Autofokus je hybridní – na kontrast i na fázovou detekci, má 399 zaostřovacích bodů.


Displej je vyklápěcí třípalcový, 1,228800 pixelů. Kupodivu stále ještě není dotykový, sem bude mířit jedna z mých výtek. Skvělý je elektronický hledáček s 2,4 mega rozlišením a zvětšením 0,78x. Nemá vestavěný blesk (profi přístroje ho nemívají), je vybaven aktivními sáňkami pro systémový externí blesk. Patice je určená jen pro blesk, není to tedy multifunkční rozhraní, jaké měl model A7R. Synchro čas je 1/250 sec. Sériové focení má 5 oken za vteřinu.

Video je 4K ve formátech MPEG-4, AVCHD a XAVC S. Videografy potěší vstupy pro sluchátka a mikrofon a pochopitelně stabilizace! Nad jejím smyslem pro pořizování videa nelze mít pochybnosti. Přístroj zapisuje na karty rodiny SD a Memory Stick Duo. Výstupy jsou USB a micro-HDMI. Přístroj má vestavěnou wi-fi. Baterka NP-FW50 napájená přes USB vydrží 290 oken. Přístroj váží 625 g a měří 127 x 96 x 60 mm.

Jde tedy o nabušený fotoaparát nejvyšší třídy. Cenově soupeří s profi zrcadlovkami Nikon D810 a Canon 5DS R, přičemž cenově ten Nikon vychází nejlépe. Jsou k němu objektivy s bajonetem E, už jich je velký výběr včetně objektivů jiných výrobců (Zeiss, Tamron a j.) a navíc jsou k tomu vychytané adaptéry pro použití i dalších objektivů. Každopádně je to fotoaparát určený pro vážnou práci s očekáváním vysokého obrazového výkonu. Nastupuje po modelu A7R, recenzoval jsme ho koncem roku 2013.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou u spouště, to je mně nejpříjemnější řešení. Přední roller se přestěhoval dopředu na úchop, takže je velmi dobře při ruce, respektive při prstu. Další roller je pod zadní hranou, přesně vám na něj padne palec. V menu pak lze definovat jejich chování, zvláště pak co má přední a zadní roller ovládat při manuálním nastavení expozice. Na horní stěně ještě najdeme výrazný volič korekce expozice. Tlačítka C1 a C2 jsou definovatelná. Navolil jsem si tam nastavení pohyblivého ostřicího bodu a zapínání HDR.


Další pracoviště je na zadní stěně. Pod hranou je tlačítko pro menu a definovatelné C3 tlačítko, dále pak kombinované tlačítko AF/MF a AEL. V menu lze nastavit jeho chování, například volbu focus peaking. Důležité je tlačítko Fn, tedy funkční menu. Ve dvou řadách je tam po šesti pozicích důležitých funkcí, takže do velkého menu se v podstatě nemusí chodit, jen pro základní nastavení funkcí přístroje. Kruhový volič má na třech pozicích definované funkce, režim pohonu (singl, série, samospoušť)), nahoru je to režim displeje (vodováha, informace, histogram) a vpravo je ISO – mimochodem, bývala tam WB, ale ta je dnes v automatickém módu tak vychytaná, že se o ni v podstatě nemusíme starat a při používání RAW už vůbec ne. Spodní pozice je neobsazená a lze ji v menu doplnit. Kruhový volič kolem tohoto čtyřcestného voliče je v základním nastavení neobsazený. Je to v podstatě třetí roller, ale marně si hlavu lámu, jakou funkci mu přidělit, protože se jím snadno nevědomky pohne. No a vlevo dole je tlačítko pro prohlížení a tlačítko pro mazání, které slouží jako definovatelné C4 tlačítko. Vlastní nastavení kláves se dělá v menu Setup – ozubené kolečko na obrazovce 7, takže individualizaci ovládacích prvků jsou dveře otevřené do kořán.


Menu má šest oddílů, fotomenu s devíti obrazovkami, setup – ozubené kolečko s osmi, setup – aktovka se šesti. Menu pro wi-fi má dvě obrazovky, pro aplikace jednu a pro prohlížení dvě. Ve fotomenu je na obrazovce ojedinělá funkce Nastavení Steady Shot, tedy nastavení stabilizace. Defaultně je na automatu, ale lze přepnout na manuál a pak steady shot se přizpůsobí navolenému ohnisku. Volba je od 10 mm do 1000 mm, takže se počítá prakticky se vším.

Ve fotomenu jsou další dvě zajímavé položky na 5. obrazovce. Jsou to tradiční Sony funkce, DRO a Kreativní styl – to jsou v podstatě variace na sytost. Obrazový efekt najdeme na obrazovce 6. DRO je nastavení dynamického rozsahu s pěti úrovněmi a lze zde nastavit i HDR. Nad nimi vcelku nelze dumat, je třeba to vyzkoušet. HDR umožňuje rozestup až 6 EV a to je opravdu hodně. Kreativní styly jsou zde standard, vivid jde o zvýšenou sytost, neutrální, čirý. hloubka, světlý, portrét, krajina, západ slunce, noční scéna,podzimní listy a černobílá. Zábavné jsou Obrazové efekty. Ty jsou: Dětský fotoaparát, pop artové barvy, posterizace, retrofotografie, měkký high-key, částečná barva (červené, zelená, modrá, žlutá), vysoce kontrastní černobilá, měkké zaostření, malování HDR, mono s bohatými tóny, miniatura, akvarel a ilustrace, tedy klasika SONY. Moje oblíbené je mono s bohatými tóny. To je totiž černobílý HDR Image, sloučenina tří snímků s různou hodnotou expozice. Černobílá je tu zastoupena ještě jednou, čb s vysoký kontrastem. Tuto variantu vnímám jako vhodnou pro drsné fotky industriálního typu, ale jistě se tím dá fotit i živá fotka. Zajímavá je retrofotografie. Není to sépie, tedy hnědá fotka, tu najdete pod jinou položkou menu,jako kreativní styl – Sépie. Od běžné hnědé fotky se liší utlumením barevnosti a jejím přiblížením hnědé fotce. Není to hnědé v pravém slova smyslu. Má to zajímavou barevnost větší efekt to má na motivech se sníženou barevností. Měkké zaostření ke zajímavé změkčení. Fotograficky efektní mi připadá i toy camera neboli dětský fotoaparát. Tento filtr aplikuje silnou vinětaci, tedy tmavé okrajové partie. Rozhodně vynulujte korekci expozice, obrázek celkově ztmavne.

Jak se s ním fotí
Začnu silnou stránkou přístroje – to je kresba. Co je to platné, počet pixelů hraje velkou roli a tady těch dvaačtyřicet mega nezahálí. Porovnával jsme výsledky jak s Canonem 5D Mk III, tak s Nikonem D810 a tady je ta kresba lepší. Mohla by tedy následovat otázka, kdy zahodím svoji výbavu zrcadlovky a přejdu na FF mirrorless.

Ještě s tím chvilku počkám. Výhoda takto kvalitního mirrorlessu je v dobrodiní kvalitního elektronického hledáčku. Ten má velké zvětšení, takže v zorném poli máme větší obraz, než v optickém hledáčku jednooké zrcadlovky. Navíc si můžeme do hledáčku poslat menu nebo prohlížení fotek – zvlášť to menu v kombinaci s programovatelnými tlačítky je užitečné, když ho máme před očima kdykoli, aniž bylo nutno dávat přístroj od oka.

Nicméně pro člověka zvyklého na bezprostřední kontakt s realitou přes optický systém zrcadlovky je zde určitá bariéra. Přes všechna tvrzení margetingových textů zpoždění při ostření je zde patrné, zvlášť při horších světelných podmínek. Není to žádná katastrofa, pokud fotíme statičtější témata, nicméně pro akční fotografii by to mohl být problém. Nepříjemné je i občasné houpání jasu obrazu, při zmáčknutí spouště je obraz v hledáčku nejdřív přeexponovaný a chvilku to trvá, než se srovná.

Četl jsem v recenzích výtky stran rozměrů ovládacích prvků, především rollerů. Je to asi daň za menší rozměr přístroje oproti zrcadlovce a přiznám se, že než jsem to četl, nijak mi rollery titěrné nepřipadaly. Už jsem se zmínil o – možná – nadbytečnosti třetího rolleru, tedy kolečka kolem čtyřcestného voliče, ten je defaultně neobsazený funkcí a já necítil žádnou potřebu ho něčím osadit. Nicméně oba rollery byly v z mého pohledu pořádku i při focení jednou rukou.

Vytrubovanou výhodou tohoto přístroje je pětioosá stabilizace na čipu. Zde je třeba upozornit na extrémní hustotu fotodiod na snímači a všechny takto řešené fotoaparáty jsou mimořádně citlivé na roztřesení. Takže zásada kolik milimetrů, tolikatina vteřiny budiž exponována platí jen pro případ, že fotoaparát drží v ruce socha svatého Václava. Je lépe jít o dva stupně výše, tedy při 35 mm ohnisku 1/160 sec a pak můžeme mít skoro jistotu, že snímky budou ostré. Naštěstí je zde další silná stránka aparátu, totiž výkon při vysokém ISO a velký dynamický rozsah. Na této ukázce je příklad klasického problému – černý kůň s bílým nosem. Nos je nepřepálený:


I tato noční scéna je pěkně prokreslená při 6400 ISO:


Jako vždy při testech jsem fotil v JPEG, protože pak se ukáže, co umí fotoaparát a nikoli při konverzi Camera Raw potažmo já. I pak ale nebyly žádné problémy s přepaly (slunce v záběru se nepočítá). Na další ukázce máme výřez ze snímků při 1600, 3200, 6400 a 12800 ISO. Na posledním snímku je šum vidět, ale při rozlišení 42 mega se opravdu ztratí v tlačenici (ukázky jsou při 18 Mpx).


Co bych rád zdůraznil jako velký klad je možnost korigovat expozici i při nastaveném automatickém ISO a v manuálním režimu. To je totiž stále oblíbenější režim – umožněný kultivovaným chováním fototechniky při nízkých světelných hladinách. Manuální režim vám umožní nastavit podle uvážení čas a clonu a na eventuální změny osvětlení reaguje automatické ISO. U tohoto přístroje přepaly hrozí jen nepatrně, nicméně i tak je dobré mít možnost si expozici upravit – zde velmi luxusně, snadno dosažitelným kotoučkem na horní stěně. Shrnutí
Sony Aplha 7R II je poslední přírůstek do obrovsky úspěšné série plnoformátových systémových kompaktů. Jejich úspěch byl okamžitý a doslova senzační a nepochybuji, že i tento model se do síně slávy zařadí. Má úžasnou kresbu při vysokém dynamickém rozsahu a výtečném zvládnutí šumu při vysokých hodnotách ISO. Počítá se s ním ve spojitosti s prvotřídní optikou, to je asi samozřejmé. Tělo mu nabývá na váze a objemu, původní alfa sedmička vážila 474 g, tento model 625 – přibyl hlavně zásluhou stabilizace čipu. Pravidelné čtenáře nepřekvapím udivenou výtkou absence dotykového displeje – ten je ale výklopný. Jeho ovladatelnost je výborná, podpořená množstvím definovatelných ovládacích prvků. Je to přístroj profesionální, avšak nepostrádá zábavné soňácké blbinky – obrazové efekty. První sedmička byla dosti pomalá. To se zlepšuje, ale na sport je pořád ještě zapotřebí zrcadlovka.

Ukázky:

1 až 15 běžné světlo, 16 a 17 protisvětlo, 18 při 1250 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18


Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Sony Alpha 7R II.