V závěru loňského roku inovoval Sony řadu svých špičkových bezzrcadlovek Alpha 6----. Křivka inovace už dávno nestoupá vzhůru tak strmě jako dřív, nicméně prostor ke zlepšení vždycky je. Tentokrát přibyly dva významné prvky, stabilizace čipu a konečně je výklopný displej dotykový. Pojďme přístroj prozkoumat blíže.

Jaký je a komu je určen
Jádro systému tvoří čip APS-C (23,5 x 15,6 mm) v hořčíkovém těle s 24 megapixely, podporovaný procesorem Bionz X, nejvyšší ISO 25600, 425 zaostřovacích bodů, elektronický hledáček 2,4 megapixelů, sériové focení 11 fps., video až 4K v MPEG-4, AVCHD a XAVC S (nikoli ale H.264), vstup pro externí mikrofon, vestavěná wifina, to jsou základní parametry vrcholné bezzrcadlovky Sonyho. Jak jsem už upozornil: výklopný třípalcový displej je konečně dotykový, a čip je stabilizovaný v pěti osách, což je skvělé pro natáčení videa.


Vítané je zvýšení procesního výkonu. Nyní je možné pořídit až 300 fotek JPEG nebo 100 fotek RAW+JPEG rychlostí 11 oken za vteřinu. Je ale třeba si všimnout, teď nechám promluvit Strýčka Skrblíka, že peněžní jednotka je v této řadě patnáct tisíc korun. Původní šestitisícovka je stále v prodeji, právě ta patnáctku. Vyšší model A6300 stojí 32 tisíc a tato Alpha A6500 přijde na 47 tisíc a nějaké drobné. Ona ta stabilizace stává obvykle cca 3 až 5 tisíc (rozdíl mezi modely s a bez stabilizace). Tady je to patnáct litrů, když připočteme dotykový displej, ale ten opravdu není v roce 2017 žádná top of the pops inovace. Levněji nabízí Sony ne méně než tři modely své špičkové plnoformátové bezzrcadlovky, Sony A7, A7II a A7R. Ale to je jen poznámka mírně žasnoucího pozorovatele - bez nejmenšího práva žvanit do cenové politiky a řídit rodinné finance.

Ovládání a menu
Recenzovaný přístroj jsem měl vybavený objektivem 16-70/4.0. Jde o špičkový Vario-Tessar od Zeisse, skvělý objektiv, který ovšem navýší pořizovací cenu pěkných 78 tisíc.
Přístroj se zapíná spínačem u spouště, to je nejpohotovější způsob zapínání fotoaparátu, jaký byl kdy vynalezen, známe i jinde (Fujifilm, Nikon). Na horní stěně blízko spouště jsou volitelná tlačítka C1 a C2. Následuje kruhový volič, zapuštěný do plochy, takže je chráněný před nechtěným posunem. Vedle něho je roller – ovládací kolečko. Kruhový volič nabízí PASM čtveřici – tedy programovatelnou automatiku, prioritu clony / času a ruční nastavení expozice. Dále je tu 1 a 2 – to jsou pozice pro uživatelské nastavení, následuje video, scénické režimy a režim plné automatiky.


Pod hranou je zleva – od hledáčku – kolečko pro korekci oční vady, aktivace vestavěného blesku, velké menu , pak přepínací tlačítko AEL (uzávěr expozice) a a AF/MF. V tomto AF/MF režimu po stisknutí tlačítka jsme v manuálním režimu ostření. Při pohybu ostřicího kroužku se nastaví lupa a my přesně zaměříme – v hledáčku je to opravdu dobře vidět. Tím odpadá starost o to, na co se vlastně ostřilo - je to pohotové, snadno nahmatatelné, opravdu ideální řešení. Vpravo od displeje je funkční FN menu – ve dvou řadách je zde 6 nabídek nejčastěji používaných položek. Na čtyřcestném voliči je nahoře nastavení displeje, vlevo režim pohonu (jednotlivé snímky, série, samospoušť, vpravo je ISO a dole je korekce expozice. Dole pak je tlačítko pro zobrazení fotek a vpravo dole uživatelské tlačítko C3, v režimu prohlížení slouží k mazání.


Menu je oproti předchozím modelům pozměněno. Na webu jsem četl pochvalné zmínky, že má novou barevnost pro lepší orientaci, ale je to asi jediné, co se o něm dobrého může říci. Sony přístroje nikdy nevynikaly intuitivní ovladatelností, zvláště pak zrcadlovky NEX i jejich následovnice Alphy. Musím ale pochválit, že pokud je v menu některá funkce blokovaná jinou funkcí (na př. režim AUTO blokuje korekci expozice), z menu lze vyčíst, proč ta blokace je.
Základních oddílů menu zůstává nadále šest. fotomenu, videomenu, ale částečně nadále fotomenu, wifi, aplikace, prohlížení a aktovka=setup, aspoň že tak. Fotomenu 1 má teď 14 obrazovek, některé jsou plné, jiné mají méně položek a to je věru nezvyklé, až nepříjemné řešení. Nástrahy ale tady nejsou. Zajímavé jsou položky ve Fotomenu 2, na obrazovce 4 zde najdeme Tiché snímání. To je výborná věc, velmi užitečná (leckdy klapání závěrky velmi ruší) - a zároveň to omezuje použití blesku (ten je pak použitelný jen v režimu plné automatiky - zelené AUTO). Na této obr. 4 lze vypnout stabilizaci (na př. při focení ze stativu). Na obr. 8 se nastavují vlastní klávesy. Defaultně je C3 neobsazené, dal jsem si tam obrazové efekty - ty jsou na Sony tradičně zábavné, zvláště pak Černobílý s bohatými tóny. Zde je možno také nastavit podle svého Fn menu. Lákavá je nabídka nastavit korekci expozice na kolečko kolem čtyřcestného voliče. Korekce se totiž i defaultně nastavuje tímto kolečkem, avšak až po stisku směrem dolů. To je v praxi poněkud nepříjemné (obecně: nepříjemné je, že fotoaparát za pětačtyřicet tisíc má jen jeden roller) a tak je celkem vítaná možnost se jednoho úkonu zbavit. Konec konců, vyšší třídy DSLR Canon také mají korekci ovládané plochým kolečkem na zadní stěně. Kolečko na tomto Sony přístroji ale je maličké a bál bych se bezděčného posunu korekce. Co ale musím ocenit (zde poněkud přeskočím od menu do praxe) je to, že lze korigovat expozici i při ručním nastavení a při automatickém ISO. Doporučoval bych nechat to v defaultním stavu, t.j. stisknout kolečko dolů a poté korigovat expozici.

Jak se s ním fotí
Celá ta šestitisícovková řada je zdařilá, je to výsledek dlouhého vývoje a předcházela jí řada NEX, těch modelů bylo deset, vyvrcholila v roce 2012 modelem 6 s elektronickým hledáčkem a to byl přímý předchůdce. Je to důstojný fotoaparát, hořčíková slitina vám příjemně zatíží ruku, mohutný úchop se dobře drží. Ovládací prvky jsou tam, kde byste je hledali, jen po předním rolleru budete marně šátrat, ten v téhle modelové řadě není. Z praktického hlediska je trochu nešikovné, že se karty vkládají zespodu do stejného oddělení, kde je baterka, navíc je slot tak těsně dvířek, že musíte mít prstíky pinzeťáky, abyste ji vytáhli. Je tedy dobře nehtem kartu energicky vtisknout dovnitř, aby ji pero vyhodilo do půl pasu, pak to jde snadno. Baterka je objemná a na ten objem málo kapacitní, 350 fotek podle CIPA, v praxi míň.

Už v recenzi na A6300 jsem velebil rychlost ostření. To samozřejmě platí pro A6500 také, stejně jako výkon průběžného ostření při sledování objektu. Ve funkčním menu Fn je třeba volit položku Zamknutý AF bod a zde lze nastavit šíři oblasti zaostřovacích bodů. Nefunguje to v režimu AUTO a v režimu ostření na úsměv, jakož i při scénických režimech. Detaily najdete v on-line příručce, ta je velmi podrobná. Zaostřovací bod lze posouvat i palcem na dotykovém displeji. K tomu poslouží buď celý displej, nebo zvolíme levou či pravou polovinu. V praxi je myslím lepší plochu takto omezit, je to pak rychlejší, operativnější. Displej v režimu touchpad je kupodivu méně citlivý na dotyk než když ho používáme v režimu živého náhledu.


Zaostřování je bezesporu jedna z hlavních předností přístroje - a zde je třeba připomenout, že zaostřování je hlavní problém soudobé fotografické techniky! Výtečný je tracking, tedy sledování pohybujícího se objektu. Chválil jsme ho už v recenzi předchozího modelu a dlužno poznamenat, že si zde Sony stále drží vrcholnou výkonovou pozici.


Stabilizace je vítaná novinka tohoto modelu. Je třeba mít na paměti, že stabilizace nezaručí ostrost snímku, nicméně zvyšuje pravděpodobnost, že bude fotka ostrá i při čase delším než je zdrávo. Zkoušel jsem to s nastaveným ohniskem 70 mm a přístroj jsem držel v natažených pažích. Při setině (podle dávno překonané zásady, že kolik ekv. milimetrů ohniska, tolikatina vteřiny expoziční doba) byly všechny fotky (ze série 10 postupně jednotlivě exponovaných) ostré. Uspokojivé výsledky jsem ale dosáhl i při 1/25 vteřiny i delších časech:


Vynikající výsledky má při vysokém ISO. Hranice použitelnosti bývá pro APS-C někde na 3200 ISO, tady bych ji kladl na 6400 ISO, avšak na živou fotku reportážního typu můžeme použít až 10 tisíc ISO. Při 12800 ISO už je obraz značně narušený šumem a ten se pochopitelně zhoršuje s vyššímu hodnotami. Nicméně i těch 6400 ISO je bájná hodnota a vzhledem, k účinnosti stabilizace si lze troufnout i do hodně nízkých světelných hladin. I proto není nic pohoršlivého na tom, že doporučovaný objektiv 16-70 má světelnost F4.0.


Shrnutí:
Sony Alpha A6500 je špičkový systémový kompakt nejvyšší výkonnostní i cenové třídy. Vyniká především rychlostí ostření a výborným podáním obrazu i při vysoké citlivosti, to samo je velmi dobré doporučení. Hořčíkové tělo a utěsnění proti vnějším vlivům slibují dlouhou životnost a také se nedá čekat, že technický vývoj ho parametricky v dohledné době překoná. K plnému využití schopností ale vyžaduje určitou míru zkušeností a znalostí. Dodávaná příručka je v podstatě k ničemu, PDF ke stažení není o nic lepší. Důkladná je on-line příručka, ale ani ta není žádné příjemné čtení na dobrou noc. Náročný přístroj pro náročné fotografy, tak asi by se Sony Alpha A6500 nejspíš dal stručně charakterizovat.

Ukázky:

17 a 18 kreativní filtry, 19 při 2000 ISO a 20 při 25600 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18
19 20


Chcete znát názor prodejce, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky fotoaparátu Sony Alpha A6500?