Březnovým kolem končil třetí ročník průběžné soutěže Digineffu. Tématem byl tentokrát autoportrét. Původně jsem chtěl klasickou selfie, tedy autoportrét mobilem na dlouhou ruku, ale k tomu se možná dostaneme někdy příště. Teď se podíváme, jak dopadly autoportréty takříkajíc klasické.

Vítězem se opět stala Zuzana Vitvarová. Zařadila svůj průhled už na začátku měsíce a práce se držela na špici po celou dobu trvání kola. Fotka je to vtipná a provokativní, hlavně napovídá nějaký příběh: je o komsi někde uzavřeném, ale nezlomeném, neúnavně zvědavém, který se dere ze zajetí ven.


Svědomí od Ondreje Čechvaly se umístilo na druhém místě. Osobně mám pochybnosti, že jd eo autoportrét, spíš je to psychologizující alegorie. Bezesporu hlavní atrakcí fotky jsou ty ručičky vpravo nahoře – nepopírám, že to má svůj vtip, nicméně od skutečného selfie jsme hodně daleko.


Na třetím stupínku opět stojí Zuzka Vitvarová. I tato fotka má její oko jako ústřední bod a možná by skončila jako první, kdyby čert vzal tu s tím čtvercovým průhledem, kdo ví. Když obě srovnáme, jistě se shodneme, že svůj půvab mají obě, ta první ale má v sobě větší příběhový náboj.


Smoke od Lukase Durana má všechny atributy dobře zvládnuté fotografie figury – z neobvyklé, skoro ptačí perspektivy. Taky jsme ji jako porotce hodnotil vysoko, ale musel jsme se hodně přehánět: mně nějak ty cigarety smrdí i z fotky. Takže jsem se musel rozdvojit a pustit ke klávesnici jen tu část osoby, která má kolík na nose.


Na pátém místě je tentokrát otevřeně komická fotka, Autoportrét Miroslava Prouzy. Je to fotka nepřehlédnutelná, nápad je to výborný.


Toto jsou tedy vítězové jubilejního šestatřicátého kola. Neodpustím si ale připojit své tři tipy z prvních míst (bylo by jich víc, kdybych měl prolistovat všech 180 fotek!),které by si zasloužily podle mého názoru poskočit dopředu.

Alexandra Rusňáková se zúčastnila naší soutěže poprvé, dvěma fotkami, zřejmě pořízenými víceméně při stejné příležitosti. Tahle se dostala na 7. místo a jmenuje se My hobbies. Líbí se mi, že nejde jen o výtvarnou exhibici – že je tu jasná snaha sdělit něco o sobě. Podle fotky soudě není Saša zrovna loudavá dívka!


Markétu Butalovou jsme už potkali mnohokrát, tentokrát poslala svoji Autobabu. Jak jsme si v jejích pracích už zvykli, je to vtipné, jasné, přehledné. Zaujala jedenácté místo.


Mým favoritem byl autoportrét Ladislava Vejtruby. Fotka podle nejlepší tradice, laděná hodně retro, bez snahy o exhibici a naopak vedená snahou o maximum sdělnosti.


Každopádně měla soutěž vynikající úroveň – ostatně i autoportrét Petra Tomáše umístěný na posledním, tedy 180. místě, je zajímavá fotka, která stojí za podívání.