Měl jsem ji zveřejnit už v pátek, ale to bylo apríla a nechtěl jsem, zkrátka, je to až dnes a basta. Zvítězil Richard Horák, stál na nejvyšší bedně už několikrát – je to specialista zejména na církevní architekturu, dělá nádherné fotky kostelů i chrámů a také jeho hudební snímek je z kostela. Dá se na něm demonstrovat, co je to ten rozhodující okamžik. Snímek se jmenuje Óóó... a víc není k němu co dodávat, snad jen to, že se držel na prvním místě snad po celou dobu dubnového kola.


Další snímek nabitý energií zaslal Ladislav Vejtruba. I jeho práce známe z naší soutěže, obvykle se zaměřuje také na architekturu a na městskou krajinu, báječně umí noční pohledy na města. Teď ale vyšvihl skvělou, dynamickou fotku s podmanivým gestem i světelnou atmosférou.


Bedřich Helan pojal fotku experimentálně. Kontrastní osvětlení a ostrá barevnost, pohybová i jiná neostrost. Dynamismus vystoupení Kamila Střihavky je zde vyjádřen zcela jinými prostředky.


Na čtvrtém místě najdeme fotku, kterou jsem tu představil, už když byla soutěž v poločase, je to  Basista od Pavla Bajera. Fotka je to klidná, až možná vážná.  Byl jsem zvědav, jak uspěje a jsem rád, že zaujala skvělé místo.


Na pátém místě najdeme Romanci pro saxík od Vlastimila Rašky. Také dynamický obraz, aranžovaný v ateliéru. Zajímalo by mě, zdali ta slečna opravdu hraje... až Vlastimila zase potkám, musím se ho na to zeptat. Fotka je to ale náramná a umístění si rozhodně zaslouží.


Jako obvykle tu představím i fotky mimo té první pětice. Jan Mudra poslal svoji pianistku _ fotka se jmenuje 29, na poslední chvíli, přímo do závěrečné bitvy, kdy porotci sedí u compů a tepou do klávesnic a přetahují se o svoje favority. Poslal tři fotky, ta třetí se ale nahrála až po půlnoci a do soutěže se už nedostala. A dvě – tato a ještě jedna – se umístily v první desítce. Skvělé!


Osobně jsem bojoval za Šťastné blues Ivana Práchenského. Patří do stylu snapshot photography, je to taková ta nehledaná a ne-rafinovaná fotka, není ani ostrá, ani tónově brilantní, ale oslovila mě a jsem rád, že je aspoň sedmá.

No a prohrál jsem i zápas u fotku Pepy Malého Jak roztančit kočky. Je v pořadí jedenáctá, já ji chtěl vidět v první pětici, tak aspoň ji předvedu tady.


Kočky... Možná by ji měl pan Malý zařadit znovu, protože dubnové kolo je věnováno zvířátkům a kočky, jak známo, do této kategorie spadají.