Půlnocí 31. května jsme uzavřeli roční kolo průběžné soutěže. Zadání bylo tentokrát velmi volné, žádné „barvy podzimu“ a „rozzářená dětská očíčka“. Námět byl – konec. Jakkoli pojatý. Samozřejmě... fotky vybírá porota a takto volné zadání je otevřené mnoha interpretacím. Posoudíte sami, když si seřazené fotky prohlédnete.

Vítězem se stal Roman Horák snímkem Havrani. Ten vyjadřuje představu odlety (třeba to byl přílet... :-) ), jakési neútěšnosti. Foceno Canonem 550D, objektivem 18-135, to taky není žádná sláva objektiv. Podotýkám jen na okraj, že „je to v oku...“ a ne v nějakém super-foťáku a Roman Horák to oko bezesporu má.


Na druhém místě je Konec hry od Dagmar Lühringové. Hezky naaranžované šachové zátiší. Námět to splňuje až možná prvoplánově, ale berte to jako konstatování, nikoli jako námitku.


Volné interpretace si užijeme nad Průvodem nemájovým. Markéta Butalová zachytila jakousi strukturu, vyvolávající představu pohřebního průvodu. Tvarově, strukturálně i barevně zajímavý snímek. Když se podíváte na PhotoExtract na autorčin profil, uvidíte, že to rozhodně není náhodně vzniklá kompozice. Ba i nějaký ten průvod by se tam našel… :-)


Abstraktní kompozicí obeslala soutěž i Jarmila Teglová. Snímek je bez názvu a je to čistá abstrakce, navazující pochmurnou náladu konce. Svými fotografiemi s převážně přírodními, výtvarně zpracovanými motivy se autorka účastní naší soutěže pravidelně. Velmi krásný byl už její snímek Jarní z dubnového kola soutěže. Ano, oceněné fotografie obvykle nevznikají náhodu...


Pětici autorů „na bedně“ uzavírá opět Markéta Butalová, svým Výletem pana Broučka na Měsíc. Je to čistá grafika, tématem není ani tolik pan Brouček jako konec cesty.


Naše průběžná soutěž pokračuje. Je třeba ji brát jako moderovanou galerii – porota se stará o výběr, aby ji nezahltila obvyklá nadmíra fotek od nesoudných autorů. V dalším ročníku bychom se rádi více věnovali „snapshot photography“ neboli momentce. Jde o výtvarný styl, rozvíjený od poloviny šedesátých let, nejdříve v Americe hlavně zásluhou Johna Szarkovského, který stá v čele fotografického oddělení newyorského Museum of Modern Art po třicet let (mimochodem, kdybyste byli v New Yorku, po návštěvě „Žida“ se tam skočte podívat a budete překvapeni, kolik českých fotografií tam uvidíte v expozici). Tato „momentka“ se zaměřuje na zdánlivě banální objekty bez prvoplánové estetické přitažlivost. Není žádná definovaná estetika snapshotu. Na pražské výstavě Only the Good Ones měli citát, že „snapshot je rock´n roll fotografie“.
Já bych spíš řekl, že je to jeho blues, což ovšem nevylučuje, že je to swing.
Pokud se někdo ze čtenářů snapshotem soustavně zabývá, budu rád, když se mi ozve.
Cílem mého snažení je vytvoření jakési platformy pro snapshot – a k tomu by měl posloužit i následující ročník naší soutěže.
S posměšnou kritikou a nadáváním je třeba dopředu počítat, ale to je snad jasné, ne?
Malá ukázka, neznámý autor, bylo vystaveno na výstavě Umění americké momentky 1888 – 1978 v National Gallery of Art ve Washingtonu.