Akt nekončí jako umělecký projev, ten neskončí nikdy, už naši předkové začali Věstonickou Venuší a budou v díle pokračovat i potomci, až se vrátíme do jeskyní. Tématem dubnového kola naší průběžné soutěže je akt a do konce měsíce zbývá týden a kousek. Zařadil jsem pár fotek, které mě tak či onak zaujaly.

Začněme snímkem Ukaž se, ráno od Jindřicha Matouška. Mužských aktů je pořád pomálu, možná nám Evropská unie nařídí, aby v soutěžích byla obě pohlaví zařazena a pak už budeme čekat jen na povinnou kvótu transsexuálů. Tohle není líbivý akt a patrně by neuspokojil ani Roberta Vana. Každopádně je to obrázek spontánní, lidský a velmi dobře udělaný.


V soutěži ovšem převládají akty jiného typu a do něho spadá i následující fotka. Autor Vlastimil Raška k ní dodává:

Jeden ze záběrů s velmi pohybově nadanou dívkou. Pardubického fotografa jsme zde už představovali, nezapomenutelný je i jeho autoportrét Můj první infarkt. Pohybově nadaná dívka to bezpochyby je. Ale vyfotit to taky není žádná brnkačka. Nemůžete pohybově nadané dívno po osmačtyřicáté říct, vyskoč ještě jednou, teď se to fakt povede!


Jan Fichtner, velmi úspěšný a pravidelný účastník naší soutěže, poslal toto Zrození lesní víly. Obrázek se tetelí někde v třetí desítce a v jistém slova smyslu dobře mu tak, protože nesplňuje zadání, anžto to není akt. Navíc jsem ho podezíral, že se to původně jmenovalo nějak jako Ukřižování, a bůh ví, jak to bylo. Na iFotovideu má Lesopanu, tuhle rozeklanou fošnu bez ježíšovského obličeje v koutě. Navíc do soutěže zadal i alternativu pod názvem Očima starce! Nicméně je to bezpochyby zajímavý obraz a stojí za prohlédnutí, ostatně i jako další autorovy snímky.


Následující fotka má komentář od samotného autora Štěpána Rožka.

Jednou jsme se rozhodli udělat si výlet na hrad a do přírody. Samozřejmě jsme doma nenechali aparáty. Bylo relativně hezké počasí a tak nás napadlo se poprvé tento rok vykoupat. Člověk něco takového ovšem dopředu neočekával a tak jsme neměli plavky. Foceno z lavičky na samospoušť a vůbec jsme nevěděli jestli se ta fotka povede. Snad to nikoho příliš nepobouří.

Někoho možná jo, mě fotka potěšila. To je upřímné a neokázalé a spontánní focení v duchu Lodě bláznů a spontánní nevyšpekulované fotografie ve stylu snapshot photography. Zaplaťpánbu za takové!


No a nakonec zařadím tuhle fotku. Vyfotil ji Roman Jaroš a jmenuje se Setkání v pralese. Komentovat nebudu. Zadání splňuje. Tečka.