Potíže s láskou, ale i její radosti, to bylo červencové téma. Autoři pojali téma velmi různě, a to je dobře. Zajímavost – z prvních 20 umístěných jsou jen dvě standardně barevné, ostatní černobílé nebo se stylizovanou barevností.
Nejvyšší počet bodů od poroty dostala příjemné živá fotka Co je pod Diany Dufkové. Obrazovou dominantu tvoří slunce v záběru, horní část obrazu je světlem zalitá – a to ozvláštňuje situaci, nejspíš nahranou, ale dobře režírovanou, pokud nahraná je. Fotka je bezprostřední, sympatická, příjemná.


K nezaplacení, to je fotografie Jana Sysla. Dětské téma, vztah mámy a holčičky, je to pojaté živě, bez patosu, k fotce patří velký bílý rámeček. Myslím, že by fungovala i bez něho. Umístila se na druhém místě.


Na třetí místo porota určila fotku Richarda Horáka Zahraj mi, miláčku.


Renata Kratochvílová pojala téma symbolicky. Snímek se jmenuje etapa... s malým „e“ na začátku, přičemž sdělení je jasné. Fotka se umístila na čtvrtém místě.


Páté místo zaujala fotografie Na duně od Jana Kocába. Kultivovaně pojatá etuda na téma rozdováděných milenců proti večernímu nebi, příjemně zpracovaná technicky.


Kdybych byl v porotě sám a měl vybrat fotografii, která se mi líbí nejvíc a zapadá do oné kategorie snapshot photography, je to práce Václava Záhorského Dej pozor! Autor se poprvé zúčastnil naší soutěže v květnu, také velmi neobvyklou fotografií, pozoruhodnou, a však se umístila na pěkném 125. místě. Myslím, že jestli někdo patří na palubu naší Lodi bláznů, pak je to on. Doufám, že se tu s ním ještě setkáme.

Co mě na ní přitahuje? On ten snapshot musí být především provokativní. Na první pohled to je velmi často blbost. Nic. Děti si hrají a je to napálené bleskem. Žádná snaha o jasové vyrovnání a o dynamický rozsah a podobné věci. Bum a vyfotilo se to. Jenže v pozadí cítím zájem a cit pro situaci. Ta fotka ke mně situačně mluví, zajímá mě, co je to za lidi, kdo je ten chlapík s dvěma dětmi, asi tam není maminka vřeštící „nechte toho a pojďte k večeři“. Je to tak trochu jakoby Weegee.
Bylo by legrační, kdyby tam byla maminka volající „nechte toho a pojďte k večeři“... Na tom ale nezáleží, jestli je nebo není. Důležitá je fotka a ta hovoří.

Ještě dodám, že se Václav ozval na našem Facebooku. Podívejte se na jeho FB. Ano, on na Loď bláznů patří...