Co je to neobvyklé? Zapeklitá otázka od chvíle, kdy jsme vyhlásili Loď bláznů. Tedy od chvíle, kdy v propozicích průběžné soutěže Digineffu je zdůrazněna neobvyklost přístupu. Háček je samozřejmě v tom, že si každý pod tím pojmem představuje něco jiného. O to je víc důvodů se podívat i dozadu, na fotky, kterým porota udělila méně bodů. Ale to naprosto neznamená, že bych zpochybňoval práce umístěné na prvních místech!

Večírek na rozloučenou, tak se jmenuje snímek Jiřího Piláta. Popisu netřeba, je dostatečně sdělný. Obrazový paradox – smuteční místo a pozůstatky nějaké taškařice. Je to nahrané? Neptal jsem se autora, spíš bych si tipnul, že ne. Komponováno na diagonálu, k tomu ještě cross processing,edy aplikace filtru, který vše posunul do jiné barevné polohy. Ano, jistě je to zvláštní fotka, je momentálně na 43. místě.


Loutkové divadlo od Romana Jaroše je na 47. místě. U poroty budí emoce – fotka dostala i dva body ze sta možných! Je od A do Zet připravená, komponovaná, dovedená do logického konce i tím převodem do černobílé, spolu se zachováním barevnosti kytičky. Na začátku nápad, ale pak následovalo provedené, do důsledku dotažené, včetně výběru figury, oblečení a režijního vedení. Zajímalo by mě, zdali šlo o ojedinělou fotku, dovedl bych si představit celou sérii. Velmi zajímavý nápad! Zatím je na pátém místě od konce... :-)


Ztracený sen Jindřišky Žemličkové je na tom líp, je na 41. mítě. Fotka pořízena pod vodou, není na něm nic ostrého, bublinky zakrývají obličej. Není tu ani stopa po aranžmá, tedy – není to stylizace do erbenovského Vodníka. Fotka mi ale utkvěla v paměti.


Zrovna tak jako obrazový experiment Richarda Brychty Rozvlněná. Brychta ví, jak to vzniklo... :-) Čistá abstrakce, hra tvarů, je to už v rovině foto – grafiky. Výrazně barevné, je v tom jasný záměr. Perlička na dně na 42. místě.


A když už jsme u momentek, snapshot photography, sem určitě patří Náhodná od Zdeňka Králíčka. V podtitulku je přípodotek, že to bylo pořízeno v hospodě. Spíš to vypadá na bytový interiér, ale já u toho nebyl, na rozdíl od Zdeňka Králíčka, takže věřím, že jde o hospodu. Náhodná... tedy náhodné setkání, z přítmí jde žena, muž hledí někam mimo obraz, silná svislá linie půli jakýsi plakát, seknutá je i lampa. Obraz stvořený z fragmentů, náhodně sestavených do přísného rámce. Fotka k zastavení a přemýšlení.


Když jsem s přáteli přemýšlel o konceptu Lodě bláznů, byli jsme zajedno, že by zadání kol mělo být nejednoznačné – a to že povede k neobvyklým vstupům. A samozřejmě i v zásadně rozdílných postojích poroty. Ale to je dobře, ne?