Od pátku do neděle se konal v Českém Krumlově festival, jediný festival, kde si skutečně zafotíte. Moje postřehy jsou neobjektivní. Nebyl jsem standardní - a hlavně platící - účastník. Měl jsem tam dvě vystoupení a fungoval jsem jako člen poroty soutěže uměleckých škol Art Room, která měla téma Závislost. Zde tedy jsou moje některé dojmy a fotky, a budu zvědav na názory účastníků, jak se objeví na Facebooku. Zítra je zveřejním. Velikou – aspoň pro mne – atrakcí festivalu, ale ovšem trvalou atrakcí Krumlova je živoucí muzeum Atelier Seidel.
Je to renovovaný ateliér fotografa Seidela, vybavený původní technikou. Funguje jako výstavní prostor, ale i jako skutečný ateliér a tam je možné si skutečně zafotit. Ateliér se dá najmout, během festivalu sloužil jako jedna z lokací pro účastníky. Mohl jsem si tam v dobovém prostředí vyzkoušet podivuhodný retro objektiv Lomography Petzval, informace najdete na serveru Analogue.cz.
K objektivu se podrobně vrátím v recenzi, teď jen řeknu, že se dodává v provedení pro Canon a Nikon. Jde o ručně ostřený objektiv 85/2.2 s pevnými zasouvacími clonami. Vyrábí to firma Lomography díky Kickstarteru, vybrali 1,2 milionu dolarů a projekt jede – v zimě by měl být další objektiv. Zde je ukázka, jak to fotí:


Ne vždycky se to podaří zaostřit, ono to není jednoduché to zaostřit. Nicméně určitý půvab to má i neostré.


Já si ovšem musel hledět – coby porotce – soutěže Art Room. Studenti uměleckých škol měli zobrazit závislost, vypracovat projekt, realizovat ho a sami ho vyfotit. Toto je projekt Závislost na knihách.


Sestává jednak z figuríny, jednak z objektu – oděvu naživo předváděnému:


Já hlasoval pro vítězství tohoto projektu. Líbil se mi nápad i provedení, a hlavně, dalo se to opravdu dobře fotit. Místnost měla úžasnou atmosféru a milovníci polosvitů si tu užili. Mimochodem, tento projekt nevyhrál a v očích umělecké poroty se lépe účastnila kreace, kdy tvůrce posadil hlávku brokolice na hlavu soše u kostela a vysypal brambory na schody.  Já to rozhodnutí vnímám jako pokyn studentům: nemusíte nic umět, stačí dostatečně drzý nápad a my vás podržíme.
Moc se mi líbil i projekt Yuki Yukato - Stylizace Aleny Vochozkové a Sandry Doanové z SPKŠS Karlovy Vary - zachytil jsem to i ostré, ale takhle hnuté se mi to líbí víc. Tento projekt naštěstí uspěl i v počích porotců více umělecky vytříbených, než jsem já.


Když je to ostré, tak je to fakt ostré. tak mi to připadá málo kinetické.


Milovníci ostrého focení si užili hned vedle. V Ukradené galerii předvádělo  studio Hell umění japonského bondážování shibari, a tomu, co tam bylo k vidění, sluší černobílé provedení:


Performeři ze skupiny Hell byli velmi milí a ochotní lidé a nechali se fotit i v nevázané podobě.


Tohle představení bylo ovšem součástí placené části programu, vstup tam byl jen pro řádně okroužkované občany. Nicméně po ulicích bylo toho k volnému focení dost a dost. Toto bylo vystoupení v rámci Art Roomu, ukázka závislosti.jmenovalo se to Consensus. Vytvořil tým autorů z SPŠST Panská, Praha:


No a každý si mohl vyfotit – krom mnoha jiného – prezentace skupiny Kuromaru – dono , tuhle fotku jsem zase drobet upravil v tonal mapingu, nějak si myslím, že jí to sluší.


Shrnu: fotit bylo co. Nicméně je to z mého pohledu člověka pozvaného. Ve věci jsem se hodně angažoval, jednak účastí v porotě, jednak jako mediální partner podniku. Na Digineffu jsem poskytl prostor k propagaci. Lidi z organizačního týmu mám rád, známe se, a jsem toho vše ho fanda. Byl bych moc rád, aby se to konalo v budoucnu znovu. Proto budou cenné všechny postřehy, hlavně ty kritické, aby se ukázalo, co bylo špatně a mohlo se to příště udělat líp. No a na našem Facebooku je k tomu dobrý prostor.