Už dlouho jsem se nesetkal s tak prudkými emocemi, jako v diskusích kolem jenoho článku na Dpreview. Podstata je v titulku, zdali má čb smysl.
Vzniklo to tak, že fotograf Jan Ras se vypravil do Thajska a fotil tam mobilem Nokia Lumia 1020 černobíle. Materiál je zde, můžete se sami podívat. Ale i tato ukázka dobře reflektuje, o co jde:


Ten to schytal! Už V diskusích pod článkem a ukázkami na něm nenechávají chlupa suchého. Hodně námitek se ale točí kolem černobílého provedení. Svět je barevný, proč ho fotit černobíle, to je v kostce smysl mnoha těch námitek.

Je to pochopitelně věc názoru a každý se na to bude dívat jinak. Svět je trojrozměrný barevný (tedy: z hlediska lidské fyziologie; už pes ho nevidí barevný, respektive vidí ho jinak barevný). Ale 3D svět je i pro psa. Jsou tedy podle této logiky všechny naše 2D fotky špatně?
Ale to je jen vtípek, podstata je jinde.
Nejde přece o to, jaký je nebo není svět, ale o to, jakou výpověď o něm podáme, jak ho svým viděním zpracujeme prostřednictvím fotografických technik. A jaké pocity a emoce výsledek vyvolá.

Základní zásadou budiž imperativ vidět jinak. Přinejmenším jinak, než vidí běžný pohled – pokud je to vidění banální, pak je ta výpověď zbytečná, protože je shodná s obyčejným viděním. Proto má fotografie tisíc a jeden prostředek, jak zprostředkovat to „jinak“ a černobílá fotografie je jedním z nich.

Takže třeba Jan Svatoš se vypravil do severní Keni a tam nafotil a nafilmoval tradičními technikami svůj projekt Africa Obscura, a pracoval klasickými technikami a výsledkem převážně černobílým, pak je to myslím naprosto v pořádku.


Dokonce ve mně zraje přesvědčení, že barva na fotce má smysl, jenom když ji něčím obohacuje, když je to nezbytná součást jádra sdělení.

Tedy nejen proto, že je svět barevný.
Rád uvítám jiné názory, na našem Facebooku je k tomu neomezený prostor!