(4.5.1999)
Jeden z důvodů vysoké ceny současných digitálních aparátů je vysoká cena CCD snímacích prvků. Některé aparáty mají dokonce tři CCD (na červenou, zelenou amodrou složku), jiné dva. Podívejme se nejdříve, jak CCD vypadají.

CCD používané firmou Kodak (foto eff © )

Toto je kolekce CCD prvků používaných v různých přístrojích firmy Kodak. V běžných aparátech naleznete ten nejmenší z nich - úplně vlevo, má úhlopříčku 1/3 palce. Všimněte si i lineárních CCD - to jsou ty podlouhlé, ve spodní části obrázku. Ty se používají při ateliérové digitální fotografii, při snímání t.zv. trojrozměrnými skenery. Tento senzor se při expozici posouvá a snímá obraz po řádcích, lze to přirovnat k obrazovce televizoru. Toto jsou už hotové CCD senzory, tedy opatřené paticemi k připojení do přístroje.

Skupina CCD na křemíkové desce ještě před rozřezáním. (foto eff © )

CCD senzor má jako základ desku z čistého křemíku. Na snímku vidíte křemíkový kotouč s 31 CCD. V podmínkách ultračistého provozu, kdy lidé pracují ve speciálních skafandrech, se na křemíkovou deskou mikrofotograficky nanášejí jednotlivé vrstvy, kterých je dohromady až šedesát. Každá plní speciální funkci - o konkrétní konstrukci nejsou vydávány tiskové zprávy a patří to k firemnímu tajemství. Řezání kotouče je mimořádně delikátní operace. Řez musí být absolutně kolmý, mezi vrstvami nesmí vzniknout žádná nerovnost nebo štěrbina - pak by CCD byl nefunkční. Lze předpokládat, že při této operaci vzniká velký odpad - i to přispívá k vysoké ceně CCD. Nařezané destičky se potom zapracují do patic. Ke složitosti zařízení přispívá i nutnost užívat tří různých napětí. Nelze doufat v zásadní zjednodušení tohoto procesu a proto se vkládá tolik nadějí do technologie CMOS.