24.5.1999
První zkušenost s konvertorem v souvislosti s digitálním aparátem jsem udělal ještě s Mavicou 71, k níž jsem přidal širokoúhlý konvertor. Úhel záběru byl ohromný, cca 90 stupňů, ovšem za cenu prachmizerné kvality obrazu. Snímky které zde ukazuji pocházejí z kombinace aparátu Olympus C-2000Z a konvertorů taktéž výroby Olympus. Z dokumentace vyplývá, že byly původně určeny pro aparáty řady C-1000/1400, nicméně pomocí speciální závitové redukce je možno je přidat k k dvoutisícovce. Ještě k těm redukcím, z technického hlediska je poněkud komické, že k připojení telekonvertoru potřebujete redukci či spíš přechodku ze závitu 41 mm (závit obruby ochranného tubusu objektivu) na závit 43 a pak další přechodku ze 43 na závit, jímž disponuje ta která optická redukce. Jako každá pitomost má i tato bezpochyby nějaký rozumný, mně neznámý důvod - jen odhaduju, že poptávka po po optických konvertorech je malá, takže se je nevyplácí vyrábět pro jednotlivé typy řady Olympus Camedia. Především: optický konvertor není žádná předsádková čočka, je to optický systém minimálně o dvou členech. Je to objemné a zranitelné optické zařízení. Více než slova řeknou obrázky: to co je od šipky vpravo je konvertor.

Vlevo je telekonvertor, který prodlužuje ohniskovou vzdálenost (objektiv víc přibližuje), vpravo širokoúhlý konvertor. Co je podstatné - konvertory se nasazují v tomto případě na zoom, čili na objektiv s proměnlivou ohniskovou vzdáleností. Je logické, že telekonvertor se používá, pokud máme zoom nastavený na nejdelší ohnisko, kdežto širokoúhlý konvertor přesně naopak, když je zoom nastavený na nejkratší ohnisko čili nejširší úhel záběru. Když se na obrázky pozorně podíváte, napadne vás, že horní část konvertorů musí být vidět v hledáčku. Ano, taková je smutná pravda. A teď k výkonu.

Telekonvertor

Snímek vlevo je pořízen s pomocí telekonvertoru, vpravo vidíte obrázek pořízený bez konvertoru, pouze se zoomem vytaženým na nejdelší ohnisko. Červený rámeček naznačuje, oč je tento obrázek bez konvertoru širší. Konvertor má opticky prodloužit ohnisko 1,45 krát. Objektiv C.2000Z má nejdelší ohnisko 105 mm, násobeno 1,45 krát vychází něco přes 150 mm. Posuďte sami, do jaké míry se vyúlatí jednak investice, jednak poměrně složitá manipulace s nasazováním rozměrného konvertoru přes dvě závitové redukce.

Širokoúhlý konvertor

Analogicky, snímek vlevo je pořízen s pomocí širokoúhlého konvertoru, pravo vidíte obrázek pořízený bez konvertoru, pouze se zoomem nastaveným na nejkratší ohnisko (čili nejširší úhel záběru). Ani tento výsledek ve mně nevyvolal nadšení. Tento konvertor má zkrátit nejkratší ohnisko zoomu 0,8 krát, čili z ohniska 38 bychom přešli na 28 mm. Toto ohnisko je pokládáno mnohými profesionály za ideální pro živou reportáž. Potíž je v tom, že rozměrný konvertor zasahuje do zorného pole hledáčku tak, že nevidíme takřka nic. Museli bychom tedy fotografovat přes displej. Dovoluji si pochybovat, že to je ideální metoda k pořízení reportážních záběrů, zvláště pak při plném slunci - na displeji není za takových podmínek fakticky nic vidět. Tento konvertor by se tedy mohl uplatnit spíše při pořizování statických záběrů, na př. architektury. Vzhledem k vynikajícímu obrazovému výkonu C-2000Z je to možno doporučit.

Makro předsádka

Nakonec přichází na řadu makro předsádka, spíš taky konvertor, není to žádná proxar - čočka, nýbrž optická soustava dvou čoček. Vlevo je snímek s předsádkou pořízený ze vzdálenosti 4 cm, pravio je snímek pořízený předsádky ze vzdálenosti 20 cm v režimu makro. Tady je už rozdíl značný a dospěl bych tedy k závěru, že tato předsádka má na rozdíl od obou předchozích konvertorů nesporný smysl (ovšem jen pro toho fotografa, který makro potřebuje, což bych snad ani nemusel připomínat...) Mimochodem, všimněte si obecně platného jevu - čím větší je makro, tím menší je hloubka ostrosti. Na makrosnímku vlevo je ostrý jen nápis na obrubě objektivu. Opakuji, to je projev optických zákonitostí, nikoli snad nějakého nedostatku tétio předsádky.

Není však třeba zatracovat sám princip konvertorů. Problém je jinde, jak jsem už naznačil úvodem. Telekonvertor musí být spočítaný na ten který objektiv, aby měl optimální výkon. Univerzálněji pojaté konvertory - a k nim zde uvedené zřetelně patří - doplácejí právě na svoji univerzálnost svým problematickým výkonem. Čili závěrem: před investicí do konvertoru jakéhokoli druhu je dobře se přesvědčit ojeho vlastnostech a výkonu. Zní to banálně, avšak málo kdo se této přízemně rozumbradovské zásady drží.