30.9.2003
To co pro naše vidění znamená oko, znamená pro fotoaparát objektiv. Nezáleží na tom, zda jde o digitální nebo klasický fotoaparát na film (anebo filmovou kameru či videokameru).

Ohnisková vzdálenost je jeden ze základních údajů vypovídajících o objektivu. Označujeme ji malým písmenem f. Je to vzdálenost měřená od optického středu objektivu k rovině snímání (snímač CCD nebo film), v níž jsou objekty ležící v nekonečnu (tedy: v rozumné vzdálenosti od nás, ne až na Marsu!) zobrazeny ostře. Musíme ovšem vědět, jak velký je snímaný obraz. Uvedu na příkladu z klasické fotografie: ohnisko 50 mm kinofilmu je pokládáno za "základní ohnisko", kdežto 50 mm objektiv pro formát 6x6 cm je "širokoúhlý objektiv" a pro 6x9 cm "velmi široký objektiv". V digi je to ještě méně přehledné, protože se zde užívá různých velikostí snímače (na př. 1/1,8´´ , 1,27´´, 2/3´´ a pod.) Proto se používá přepočtu neboli ekvivalentu. Řekne se, že daný objektiv má ekvivalent 35 mm, kdežto fyzicky má ohnisko f=5 mm. Předpokládá se, že lidé jsou zvyklí na kinofilm a na parametry odpovídajících objektivů a tudíž že vědí, že 35 mm ohnisko mají mírně širokoúhlé objektivy.

Většina digi uvádí rozsah ohnisek, dejme tomu na př. 35-105 mm. Tyto objektivy mají proměnnou ohniskovou vzdálenost neboli zoom, a čísla udávají rozsah odpovídajících ohnisek čili rozsah odpovídajících úhlů. Takže rozsah 37 - 370 mm má zoom 1:10, od mírně širokoúhlého do teleobjektivu.

Světelnost je další důležitý pojem. Je to v podstatě maximální schopnost přijímat světlo, přičemž platí nepřímá úměrnost: čím menší je číslo označující světelnost (označujeme ji velkým F), tím větší je světelnost. Světelnost F2.8 je slušný průměr, světelnost F2.0 je dosti velká, světelnost F4.5 a menší je malá.
Čistě teoreticky světelnost udává podíl ohniska a průměru vstupní čočky. Takže pokud je f=50 mm a průměr vstupní čočky 25 mm, světelnost je F2.0. Vzhledem k tomu, že objektiv typu zoom má proměnné ohnisko, mění se i poměr vstupní čočky a ohniska a tudíž se při zoomování mění světelnost. Jelikož se uvádějí krajní hodnoty ohniska, uvádějí se i krajní hodnoty světelnosti.

Optické členy - tak se označují čočky z nichž se objektiv skládá. Čistě teoreticky by mohl existovat objektiv složený z jediné čočky. Bohužel existují optické vady v důsledku výrobních nepřesností a nestejným lomem světla různé vlnové délky. Proto je nutno sestavovat více čoček, které vzájemně ruší svoje optické vady. Více čoček je též třeba kvůli zaostřování a kvůli možnosti měnit ohniskovou vzdálenost. Hovoříme tedy o "členek" sdružených do "skupin". Ve skupině jsou čočky vzájemně nepohyblivé, kdežto skupiny se vůči sobě mohou pohybovat.
Čočky mají zpravidla kulový povrch (jsou sférické). Existují i čočky lisované s asférickým povrchem, tedy ne-kulovým. Specifické jsou difrakční čočky využívající nikoli lomu, ale ohybu světla. Lze se setkat i s označením DE člen, to je čočka ze speciálního skla se specifickými vlastnostmi lomu. Čím více členů systém má, tím má obvykle lepší optické vlastnosti. Objektiv je pak ovšem i dražší,zvláště pokud má do soustavy zařazeny difrakční, asférické a DE členy.

Vynikající ukázky a vysvětlení (v angličtině) najdete v "muzeu Canonu na př. zde - tam je znázorněna výroby, kdežto finesy s nádhernými flash animacemi najdete zde.