(11.3.1999) Podobně jako v kapitole o CCD musím upozornit na terminologickou nejasnost.
V běžné praxi hovoříme o tom, že CCD má tolik a tolik pixel" - má 820 000 pixelů, nebo má dva megapixely (dva miliony pixelů). Také o digitálním snímku říkáme, že má dejme tomu 640x480 pixelů a pod. A tady POZOR: jde o ZCELA NĚCO JINÉHO, to čemu se říká pixel na CCD je součást harwaru, je to technické zařízení, kdežto pixel na obrázku je prostě puntík, z něhož se obrázek skládá, je to barevná skvrna. Proto jsem si dovolil převzít termín "buňka" z výborné knížky ing. Jaroslava Hyana DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE (vydal JTH-SOFT, Praha 1998, k dostání je na př. v Aaronu v Praze v Ječné ulici) ve smyslu "zobrazovací element CCD prvku", kdežto slovo "pixel" rezervuji pro barevný bod obrázku.

Jakmile z obrázku nahoře vyřízneme část (je v červeném obdélníčku) a silně zvětšíme, spatříme pixely původního obrázku (obrázek dole).

Podívejte se na libovolnou fotografii v novinách. Nic zvláštního, prostě fotka. Když si ji prohlédnete lupou zjistíte, že se skládá z bodů. Také digitální obrázek se skládá z bodů - a takový bod se jmenuje pixel (Picture element - tedy základní prvek či bod digitálního obrazu). Fotka v novinách má různé stupně šedi, od (skoro) bílé do (skoro) černé. Znovu si prohlédněte ty body. Zjistíte, že jsou všechny stejně černé, avšak různě veliké - tím je vyvoláván dojem polotónů u černobílé fotky v novinách.

Na obrazovce monitoru je to jiné, tam jsou pixely stejně veliké, avšak mají různou hodnotu jasu (někdy svítí víc a jindy míň) a jinou hodnotu barvy. Také televizní obrazovka je puntíkatá, a když byste hodně zvětšili políčko negativu, uvidíte tak zvané zrno. I to jsou fakticky takové pixely. A kdybychm si dali na sklíčko mikroskopu sítnici lidského oka, viděli byste světlocitlivé čípky - co jiného to je, než pixely?

Lidské oko má 120 milionů "pixelů", pokud jde o políčko kinofilmu, obvykle se uvádí, že "použitelných" je pět miliónů. Víme, že jádro digitálního aparátu tvoří snímač CCD, tedy destička pokrytá snímacími body. Podle toho, kolik snímacích bodů na CCD je, tolika pixelový obrázek je schopen snímač vygenerovat. Logicky, že čím větší, tím lépe. Ještě do roku 1998 to bývaly "megapoxelové" CCD - tedy schopné vytvořit obrázek 1 - 1,5 mega pixelů, nyní je budou postupně nahrazovat "dvoumegapixlové" přístroje a na "trojku" nebudeme jistě dlouho čekat. Limitu 5 Mp se dotkneme podle mého odhadu do tří let. Rostoucí počet pixelů výsledných obrázků závisí na vzrůstu počtu snímacích prvků na CCD. Říkáme, že roste rozlišovací schopnost digitálních aparátů.

Ale pozor: existuje dvojí rozlišovací schopost, optická a interpolovaná. Ta optická skutečně závisí na počtu zobrazovacích bodů CCD prvku: když jich bude milion, "vyrobí" se obrázek s milionem pixlů. Jedná se však o digitální fotografii. Takže mezi dva sousední pixely lze "dopočítat" neexistující třetí, jaké by měl hodnoty, kdyby tam nějaký byl. Mezi dvěma tmavočervenými body jistě bude taky tmavočervený bod... Právě toto provádějí s obrázky mnohé fotokamery. Některé velmi dobře, například Agfa používá skvělé "vylepšovací" softwary. Nicméně, určující je optická rozlišovací schopnost. Jakmile se zajímáte o digitální aparát, vždycky zkoumejte jeho optickou rozlišovací schopnost.

O tom, jak pixely vznikají se dozvíte v kapitole o CCD.