(23.12.2000)
Předsádky mohou - co se konstrukce týče - být mnohem složitější, než obyčejné proxary. Zatímco obyčejné předsádkové čočky mají za úkol zkrátit minimální vzdálenost pro pořízení makrosnímků čili obrázků zblízka, tyto složité předsádky mají za úkol prodloužit či zkrátit ohniskovou vzdálenost, čili zúžit úhel záběru (teleobjektiv) nebo ho naopak rozšířit.

Zleva: širokoúhlá předsádka, adaptér (tubus, který slouží jako spojka mez předsádkou a objektivem), tele-předsádka, dole obyčejná předsádková čočka, výrobek fy Kodak

Zůstaňme u výrobků firmy Kodak, dodávané na př. k aparátu DC 4800 (na kterém jsem je zkoušel).
Širokoúhlá předsádka (stejně jako tele nebo předsádkové čočky) se našroubují na předsádkový adaptér. Žádné další úpravy není třeba. Zoom aparátu nastavíme na nejširší úhel a fotíme přes LCD displej, logicky, protože teď úhel naprosto neodpovídá tomu, co je vidět v hledáčku, je mnohem širší. Výkon je udivující. Předsádka zkrátí ohnisko 0.6 krát, takže se dostáváme na hodnotu (ekvivalent) 16 mm objektivu. Úhle záběru jsem naměřil 100 stupňů, takže je jasné, že tato předsádka se stane nezbytností pro každého, kdo zvolil Kodak DC 4800 kvůli tomu, že je vybaven mimořádně širokoúhlým zoomem (28 mm na spodní hranici).

Úhel záběru je udivující - dosahuje sto stupňů (snímek úplně nahoře je pořízen DC 4800 se zoomem nastaveným na 28 mm - pro srovnání, o kolik ta předsádka záběr rozšíří). Bohužel, musíme počítat s velmi silným soudkovým zkreslením, které je patrno na snímku dole.

Každá předsádka se podepíše negativně na kresbě, nejinak je tomu i zde. S tím se prostě musí počítat, právě tak jako s kácením svislých linií, eventuálně soudkovou vadou (vodorovné i svislé linky jsou jaksi prohnutí směrem ven a připomínají tvar sudu, odtud ten název). Zvláště nepříjemná je soudková vada, protože kácení linií se můžeme do jisté míry vyvarovat volbou stanoviště (pokud možno musíme dbát na to, abychom nefotili z žabí perspektivy - aby osa objektivu byla ve vodorovné rovině. Ovšem soudková vada se nedá oblafnout a vynikne hlavně při focení architektury. Jakmile ale fotíme volnou přírodu, tam se můžeme doslova doširoka rozmáchnout. Je ale též třeba počítat s úbytkem kresby u krajů, zejména v rozích, tam je vskutku silný.

Opačný efekt má širokoúhlá předsádka. Na nám prodlouží hodnotu ohniska 84 mm dvakrát, a 168 mm objektiv je už docela slušný teleobjektiv, tím spíš, že mu můžeme pomoci digitálním zoomem. Musíme ale zase - počítat s tím, že s kresbou do nebude nejlepší a navíc, že hrozí nebezpečí rozhýbání. Proto vřele doporučuji pracovat v poloauomatickém režimu a mít nastavenu citlivost na 200 ISO a clonu na 2,8, i za příznivých světelných podmínek. Nějakou tu šedesátinku z ruky s touhle předsádkou prostě neudržíte.

Širokoúhlá předsádka se dobře uplatní tam, kde není mnoho geometrických tvarů (nahoře). Použití tele-předsádky (dole).