6.10.2000
Vysoce kvalitní, profesionální a poloprofesionální aparáty jsou schopny zaznamenávat obrazovou informaci v různých formátech. Běžný formát je JPEG, někdy to bývá bezztrátově komprimovaný formát TIFF, jindy BMP - a je to někdy i formát RAW.

K jeho pochopení se musíme vrátit k funkci snímacího prvku, ať je to CCD nebo CMOS. Musíme si ho představit jako soustavu miniaturních měřičů světla - a před každým je barevný filtr (nejčastěji zelený, červený nebo modrý). Čili skutečný obraz vzniká až výpočtem, tedy vzájemným porovnáním hodnot ze sousedních měřičů (říkáme jim pixely). Toto vzájemné poměřování dělá už sám digitální fotoaparát, a výsledkem je soubor v obrazovém formátu.
Ovšem lze i jinak. Lze shrnout syrové výsledky měření do jednoho souboru, poslat na počítač a poměřování hodnot vykonat až tam. A právě toto je soubor RAW. Není to tedy v pravém slova smyslu obrazový soubor. Je to surovina, z níž teprve vznikne obrazový soubor. K čemu je to dobré?

Soubor RAW zachová maximum informace, získané ze snímacího prvku, a vysoce výkonný počítač může provést náročnější výpočty, než doslova miniaturní výpočetní element v digitálním aparátu. Tento soubor RAW se může zapsat na kartu a přenést pak do počítače, nebo častěji se přenáší do počítače kabelem - při studiovém fotografování. Počítač musí samozřejmě být vybaven speciálním softwarem.