Archivaci digitálních fotografií si usnadníme, když budeme na pořádek myslet už od začátku. Nastavením přístroje a využitím některých jeho funkcí si můžeme pořádání snímků ulehčit.

Především je nutno mít na fotoaparátu nastavené datum. Některé přístroje si o to řeknou před prvním použitím. Může se ovšem stát, že po delším používání přístroje se nám čas z těch či oněch důvodů rozejde. Proto je dobře občas zkontrolovat, zda nám aparát dobře ukazuje jak datum, tak i hodiny. Není to nic samoúčelného. Některé přístroje zapracují datum rovnou do názvu snímku. Tento název se vytváří automaticky. Na začátku názvu je vždycky písmeno nebo skupina písmen, specifická pro daný přístroj (např. Canony mají img, Fuji dscf, Minolty pict, Olympusy p. Některé přístroje, např. výrobky Olympusu, po písmenu zařadí datum (např. p7100122.jpg - je to 122. snímek v řadě a je pořízen 10. července). Ale i když přístroj datum do názvu neřadí, datum je ve snímku obsaženo.

Najdeme ho především ve vlastnostech při poklepání pravým tlačítkem myši. Datum je obsaženo i v záznamech EXIF. V běžné praxi nepocítíme potřebu znát přesné datum. Jakmile ale pořizujeme velké množství fotografií a chceme se v nich vyznat, je víc než třeba mít datum zaznamenané korektně. Už proto, že dokážeme snímek dohledat i běžnými prostředky operačního systému. Například víme, že jsme snímky pořizovali "někdy v první půlce července 2002". Pomocí funkce hledat soubory (klávesová zkratka Alt+F7) otevřeme pokročilá kritéria a zadáme datum: starší nebo stejný a pokračujeme ve vyhledávání. Správně zadané datum pomůže v orientaci i při použití speciálních softwarů, jak uvidíme v dalším výkladu.

(Pokračování)