Pro pořádek je podstatné číslování snímků. Digitální aparáty obvykle umožňují dvojí číslování snímků. Vždycky číslují vzestupně po sobě (tedy např. p7100001, p7100002, atd). Jenže záleží na tom, jak budou pokračovat v číslování poté, kdy snímky přeneseme z karty do počítače a kartu smažeme. Zpravidla lze nastavit buď funkci reset nebo auto. První varianta znamená, že na čistou kartu se zapisují snímky zase od jedničky (na konci). Funkce auto znamená, že přístroj pokračuje ve vzestupné řadě. Nelze říci, co je "lepší". Je ale třeba o tom vědět. Dejme tomu, že budeme 7. července fotit hodně a pořídíme - dejme tomu - 200 snímků a přístroj máme nastavený na reset, tedy - má po každém vymazání karty začínat od jedničky. Bylo třeba třikrát přenášet snímky do počítače (nebo na jiné záznamové médium) a kartu mazat. Znamená to ale, že přístroj toho dne vytvořil tři snímky p7100001 , protože se třikrát mazalo a třikrát začínalo! Pak asi by bylo lépe nastavit na auto, přičemž díky této funkci máme přehled o celkovém počtu snímků. Důsledně domyšleno, k dublování bychom dospěli až po pořízení 9999 snímků…

Ošidnost názvosloví
V číslování a pojmenování snímků je jedno čertovo kopýtku. Nepoznáte z názvu snímku, v jaké velikosti a v jakém rozlišení byl snímek pořízen. Pro upřesnění uveďme jednu výhradu: některé přístroje nabízejí funkci "mail". Pořídí snímek v nejvyšším rozlišení a zároveň zapíší na médium jeho zmenšenou kopii, která má tak malý datový objem, že ej vhodná pro posílání elektronickou poštou. Tyto "mailové" fotky bývají na kartě umístěny v samostatné adresáři.

Obecně ale platí, že na snímku s názvem p7100001.jpg poznáte datum a pořadí, ale už ne, jestli je to dvoumegový, megový snímek nebo 640x480 a zda je v rozlišení "fine" nebo "basic".

Někteří fotografové jsou zvyklí fotografovat s nastavením na určitou velikost a rozlišení a tato nastavení nemění. Pak jim ovšem žádné nesnáze nehrozí. Někdo ale je zvyklý nastavení měnit. Pak se může stát, že zapomene, jaké je aktuální nastavení, nevšimne si údajů na stavovém displeji (tím spíš, že zdaleka ne všechny digitální aparáty stavový displej mají) a fotografuje v jiném rozlišení a v jiné kvalitě, než by si přál. Ani doma na počítači ze samotného názvu nic nepozná. Samozřejmě že vše pozná při bližším prozkoumání snímku - na první pohled už podle datové velikosti. Toto je třeba mít na paměti a je dobře si na to dát pozor.