(11.9.2002)
Velmi často dostávám dotazy tohoto typu:

Mám Canon Ixus V, fotím na maximální rozlišení a na střední kompresi, nechám si dělat fotky ve fotolabu 10x15.
Když přenesu kabelem fotky z foťáku do PC, jsou to *.jpg.
A teď ta nejasnost:
Například jedna fotka měla po přenesení do PC velikost 411kB.
Tuto původní fotku jsem otevřel v Corel Photopaint a bez úprav uložil jako "jpg" a rázem měla 850 kB.
Původní fotku jsem znovu otevřel v Corel Photopaint a bez úprav uložil jako "tiff" a rázem měla 5 629 kB.
Původní fotku jsem opět otevřel v Corel Photopaint a bez úprav uložil jako "bmp" a rázem měla 5 626 kB.
Velice by mě tedy zajímalo, jestli tedy má smysl po úpravách v Photopaintu ukládat fotografii jako "tiff" a zvětšovat si tak datový objem fotografie, což potom zdržuje při jakékoliv manipulaci - kopírování, vypalování ..., nebo jestli stačí uložit jako "jpg", když se fotografie datově stejně zdvojnásobí. (A proč to vůbec dělá??? :-))

Začnu trochu "teoreticky", ale hned přejdu k praxi.
V digitální fotografii jde vždycky o interpretaci obrazu. Digi není nic "reálného", něco "fyzického". Digi fotka je soubor pokynů pro "něco", co umí interpretovat obraz: displej, monitor, TV obrazovka, tiskárna.

Ixus má 2 Mpx, tedy jeho obrázek 1600x1200 se skládá (zaokrouhleno) z 2 milionů bodů. Ve formátu JPEG se informace o těchto bodech zapíší komprimovaně, to znamená, že v blocích 8x8 pixelů se podobné pixely zapíší jako jeden záznam. Ta "podobnost" se dá měnit, nastavit - to je to, čemu se říká kompresní poměr. Jakmile je hodně komprimovaná fotka, na "podobnost" se bere hrubší metr.Prostě - všechny odstíny zelené se zapíší: 8 x zelená a je to jeden záznam, místo aby bylo osm záznamů op různých zelených (což by bylo, kdyby šlo o nekomprimovaný formát, třeba právě BMP).

Když pak takto komprimovaný snímek natáhneme - dejme tomu - do editoru a díváme se na něj na monitoru, má 1200x1600 bodů. Vrátím se k mému hrubému příkladu: jestliže v záznamu JPEG bylo 8xzelená, na monitoru se objeví osm zelených bodů. Software a hardware si snímek "rozšifrovaly". Samozřejmě, že jsem uvedl krajní příklad "všechny zelené sloučit". V praxi to bývá jinak - dejme tomu, místo 256 různých zelených jich bude jen 120 a ty "podobné" se zapíší jedním zápisem. Ale zase, až snímek spatříme na monitoru nebo vytiskneme, počet bodů bude stálý, tedy 1600x1200.

Je to trochu těžké na pochopení: je zásadní rozdíl mezi počtem bodů a jejich zápisem. No a když pak Corel Photopaint snímek uloží, nastaví si vlastní kompresi pro JPEG a výsledek je jiný než před tím.

Zato když fotku uložíme jako TIFF nebo BMP, uloží se bez komprese a každý pixel se zapíše s kompletní informací o hodnotě kanálu červeného, zeleného a modrého. Bez ohledu na to, zda původně to byl silně komprimovaný JPEG. I když byl komprimovaný jak v lisu, stejně měl těch 1600x1200, a BMP zapíše plnou informaci o každém bodu, i o sousedních zcela totožných bodech. Převodem do BMP nebo TIFF se obrázek nezlepší, jak se někdo mylně domnívá.Jen se zastaví proces další a další komprimace, při níž se vždycky nějaká obrazová informace ztrácí. To že obrázek datově nabyde neznamená, že se zlepšil.
Proto, když na snímku záleží, je dobře ho editovat v TIFFU, ale po převodu z původní fotky, tedy z té, kterou jsme stáhli z aparátu. Nemá smysl nejdřív na JPEG obrázku řádit a cvičit a pak - po šestém uložení (a komprimaci) ho převádět do TIFFu. Tím si nepomůžeme. Jakmile ale máme obrázek vTIFFu, můžeme ho do aleluja editovat a o žádné informace nepřijdeme (pokud nic neděláme s jeho velikostí, samozřejmě). Do JPEG ho pak můžete převést vždycky - a třeba i brutálně zkomprimovat.
Podotýkám, že všechny tyto experimenty se musejí dělat na kopii snímku - vždycky si nechávejte původní fotky z digiťáku uložené v archivu - nedotčené.