5.11.2002
Formát snímků, to je často diskutované téma.
Rozměry fotografických papírů jsou dány normami a ty vznikly historicky. Ostatně už v dobách klasické fotografie naráželi fotografové na stejný problém. Formát 24x36 mm nebo 6x7 cm nebo 6x9 cm se nikdy nedaly zvětšit na plný formát fotografického papíru. Vždycky na snímku musel být bílý pruh, nebo se papír musel ořezat, nebo se snímek nevešel na papír celý.

Toto je fotka (v původním rozlišení 1600x1200) v poměru stran 4:3. Jakmile snímek umístíme na formát 10x15 (2:3), buď nám zůstanou okraje (zde na snímku nahoře jsou pro názornost zvýrazněny oranžově, jinak jsou samozřejmě bílé), anebo je nutno fotku nahoře a dole ořezat (dolní snímek). Jiná cesta bohužel neexistuje, pokud konkrétní aparát nedovede pořizovat přepínatelně snímky 4:3 nebo 2:3.

Takže naše digitální snímky bývají v poměru 3:4 (na př. 1200 x 1600 bodů), kdežto papíry mají plus mínus něco kolem 2:3 (10x15 má přesně 2:3). Pracovníci minilabů i redaktoři odborných webových periodik o digitální fotografii proto musí často odpovídat na dotazy, eventuálně námitky. Jak to udělat, aby se - dejme tomu - dvoumegapixelový obrázek vešel na formát 10x15 celý?

Formát 10x15 je o něco delší, než formát 1200x1800 bodů. Bylo by tedy nutné přepočítat snímek 1200x1600, aby neměl poměr stran 3:4, ale 2:3. A toho bychom dosáhli přepočítáním na formát 1200x1800. V editoru se to udělá snadno, toto dovede prakticky každý editor, i ten velmi jednoduchý. Nicméně: každé přepočítání vede ke zhoršení kvality obrazu, to je jedna námitka. Druhou vzkazují pracovníci minilabů: technicky nelze zajistit, aby snímek a papír na sebe bezezbytku "padly". Vždycky existuje nějaký přesah. Je tedy otázka, zda má takové laborování se snímkem smysl. Autor se domnívá, že nikoli, už proto ne, že snímek dostane nepřirozené proporce, je prostě natažený.

Některé minilaby, jako na př. FOTOLAB, nabízejí jiné řešení. Fotografický papír (používáme tradičního označení, třebaže o papír v pravém slova smyslu nejde) se vkládá do vyvolávacích automatů v rolích a snímky se z něho řežou. V nabídce je tedy šířka, na papír v dané šířce (na př. 9, 10, 13, 15, 20 cm) se snímek zvětší celý a zařízne se podle potřeby. Někteří zákazníci jsou s tímto řešením spokojeni, jiní nikoli - a namítají, že snímky nemají standardní velikost, nevejdou se do fotografického alba, vyčnívají a podobně. Námitky jsou to oprávněné, avšak jiné řešení neexistuje. Pokud jde o fotografie atypických formátů - v této souvislosti bychom se měli zmínit o panoramatických fotografiích. U nich se nestandardnost formátu logicky předpokládá. Potíže jsou s alby - zatím na trhu nejsou fotografický alba na panoramatické fotografie. Nezbývá, než si je nechat vyrobit u knihaře.

Upozornění:
Uvedený text je součást publikace vydané Institutem digitální fotografie Zpracování digitální fotografie autorů Jana Březiny, Ondřeje Neffa, Petra Podhajského a dalších. V této knize naleznete vše o archivaci, katalogizaci a úpravě digitálních snímků k tisku, o kalibraci monitoru, o volbě tiskárny a volbě digitálního minilabu. Publikaci - plus předplatné na další knihy tohoto typu - lze získat přes webovou stránku IDIF.