|
[an error occurred while processing this directive]
Otázka výřezu
13.3.2002
Je to zajímavá otázka. Dokumentuje, jaký je rozdíl mezi způsobem myšlení typu klasika x digitál. Jde totiž o záhadu, která žádnou záhadou není, a netýká se jen Photoshopu. Dobrý den, jak ve Photoshopu nejlépe realizovat stejný postup jak ve fotokomoře ? Tzn. ve fotokomoře mám nastavenu velikost rámku např. 9x13 cm a výřez si dělám zvětšováním. Nejde nějak ve Photoshopu nastavit požadovanou velikost např 800x600 bodu a následně si "hrát" s výřezem až jsem spokojen.Když to totiž nejprve oříznu jak potřebuji (vyjde např. 450x300), tak potom při zachování poměru stran už přesně nedosáhnu rozměru 800x600. Děkuji klasické fotografii vycházíme z formátu výsledné fotografie, jak pan Šimoník správně charakterizuje. Máme papír velikosti 13x18, nebo 18x24, nebo 24x30 cm, vždycky je to předem daný formát. Ten vložíme do maskovacího rámu zvětšováku a vysouváním nebo spouštěním zvětšováku, případně manipulací s maskou dosáhneme výřezu. Zde připomínám, že i v klasické fotografii výřezem přicházíme o část obrazové informace, proto se fotografové snaží fotit na plné okno. A teď k digitální fotografii. I zde můžeme dělat výřezy, pochopitelně s tím vědomím, že přijdeme o část informace. Zde je příklad:
Provádíme je v editoru, přičemž doslova každý obrazový editor to umí. Funkcí selection neboli výběr ohraničíme budoucí výřez. Ty lepší editory nás informují o velikosti výběru v souřadnicích X a Y (kolik bodů dolů a do strany jsme od výchozí pozice). Pak použijeme funkce crop (ve Photoshopu použijeme nástroj Oříznutí). Děláme to na kopii původního snímku, a pokud možno na kopii převedené do nějakého bezztrátového formátu, jako je TIFF nebo photoshopí PSP. Řežeme a editujeme, dokud nejsme spokojeni - zásadně bez ohledu na zamýšlenou velikost v bodech. V tom je právě ten rozdíl mezi myšlením klasika x digitál. V digi nejsme omezeni
formátem papíru. Když děláme výřez, v danou chvíli ani nemusíme vědět, jestli obrázek
budeme tisknout na tiskárně nebo posílat mailem nebo zveřejňovat na internetu. Prostě
editujeme, dokud nás výsledek neuspokojí.
Výchozí snímek byl, dejme tomu, dvoumegový (často užívám toho příkladu, protože je to jednoduché číslo 1600x1200 bodů). No a teď jsme ho ořezali. Jaký máme problém? Chceme mít fotku 800x600, tak znělo zadání dotazu. Pokud jsme obrázek okrájeli, dejme tomu, na 1000x750, pak musíme obrázek zmenšit, i tuto funkci umí každý editor. Pokud ovšem jsme ho menšili, jak pan Šimoník uvádí, na 450x300, přiznejme, že jsme ho pořádně okudlali! Ale proč ne? Chceme z něho mít fotku 800x600. Aktivujeme funkci pro změnu formátu. Nastavíme šířku 800... a výška nám vyjde 533, pokud máme zaškrtnutou volbu "zachovat proporce"! Ale na tom není nic divného. Vždyť v klasice kinofilm taky nepasuje na standardní míru papíru, je to užší formát, takže když chceme zachovat plnou šířku, nahoře a dole nám zůstane bílý okraj. Takže: buď se smíříme s tím, že bude snímek 800x533 (opakuji: je to totéž, jako bychom pod zvětšovákem papír odmaskovali nahoře a dole), anebo zrušíme volbu "zachovat proporce", nastavíme 800x600 a obrázek poněkud natáhneme. Toto - na rozdíl od klasického zvětšování - je v digitální fotografii možné. I na naší ukázce jsem nejdříve udělal výřez a pak teprve fotku zmenšoval na 200x150, aby ji bylo možno použít zde, ve webové stránce. Pokud jsem pracoval dejme tomu v TIFFU a chci dát fotku na web, uložím ji v JPEG formátu. Shrnutí:
V klasické fotografii je to přesně naopak, tam vycházíme z formátu papíru as ohledem na něj manipulujeme se zvětšovákem. (eff) (eff) |
[an error occurred while processing this directive] | |||||||||||