7.4.1999
Skenování se digitální fotografie bezprostředně netýká - nicméně si dovolím se o základních věcech přece jen zmínit. V praxi narážím na potíže čtenářů - jež by se daly snadno odstranit. Obvykle jde o to, že jim obrázek vyjde moc veliký a nevědí, jak ho "zmenšit".

Především si řekněme, co je to "velikost" obrázku. U klasické fotky je to jasné - měříme velikost negativu (na mm nebo cm), měříme velikost zvětšeniny (na cm). Jenže u digitalizovaného obrazu (a naskenovaný obrázek je taky digitalizovaný) je velikost relativní pojem. Na obrazovce s rozlišením 640x480 bodů vidíme týž obrázek větší než na obrazovce rozlišením 800x600 ! A při tisku záleží na tom, jakou velikost nastavíme v preferencích a při tisku v časopise zase záleží na tom, jakou velikost předepíše grafik.

Takže - aby bylo jasné, o čem hovoříme, když řekneme velikost, shodněme se, že mluvíme o počtu zobrazovacích bodů - pixelů. Konec konců, tento údaj se vyskytuje ve specifikacích digitálních fotoaparátů taky.

. Soustřeďme se na skenování. Na obrázku vlevo je výřez z ovládacího menu programu VistaScan 32. V prvním řádku se nastavuje způsob zobrazení (zde RBG), v druhém, zda jde o papírovou předlohu nebo dia, a podstatný je třetí - zde se nastavuje počet bodů (pixelů) na palec - ono DPI. A teď pozor. Jakmile skenujeme pro potřeby webu, bohatě stačí 75 bodů na palec. Pokud chceme obrázky tisknout na naší domácí tiskárně, zvolme 300 DPI. A pokud má obrázek sloužit jako předloha k průmyslovému tisku, domluvte se s grafikem, kolik DPI si přeje. Toto je základní volba a dělejme ji s rozmyslem. Bohužel mnoho lidí na to zapomíná, nebo si myslí, že obrázek "zlepší", když nastaví 1200 DPI !

No a teď rozum do hrsti. Jakmile budeme mít předlohu - dejme tomu - širokou 10 a vysokou 5 cm. Pro jednoduchost berme palec jako 2.5 cm. Předloha tedy má 4 palce na 2 (velmi často lze u ovládacího softu nastavit měrnou jednotku - čili lze tam nastavit palcovou čili inchovou míru). No a pak je to prosté. Potřebujeme, aby náš digitalizovaný (naskenovaný) obrázek měl šířku 300 bodů. 300 : 4 = 75. Nastavíme tedy 75 bodů na palec. A co s těmi procenty? Nastavíme 100 %, protože výsledek nám vyhovuje.

Nyní jiný příklad. Předloha má šířku 30 cm a my potřebujeme obrázek použít na webu a chceme, aby byl široký 300 pixelů. Co s tím? Počítejme. 30 cm = (asi) 12 palců. Pro web potřebujeme 75 DPI. Násobíme 12 x 75 = 900 pixelů. To je mnoho. Potřebujeme 300 pixelů, to je třetina, čili 33 %. Nastavíme tudíž ve spodním řádku 33 % a naše 30 cm široká předloha bude mít po naskenování v rozlišení 75 DPI oněch žádoucích 300 pixelů.

Vypadá to složitě. Chápu, že se leckomu z vás zvedá žaludek. Nenávidíte počítání a nevíte, jak má být obrázek veliký, kolik pixelů má mít. Takže to závěrem vezměme kuchyňsky. Nejspíš skenujete fotky pořízení normálním foťákem, abyste je mohli poslat kamarádovi po webu. Takže nastavte DPI na 75, procenta na 100 %, obrázek uložte v JPG formátu se střední kompresí (cca 30 %) a obrázek bude mít kolem 12 kB, což je naprosto snesitelná velikost pro posílání mailem. A logicky, když bude skenovaný obrázek větší - 13x18, nastavíte procenta na 50 % a budete zase na těch cca 12 kB.

A hlavně ho uložte v JPG, posílání mailem obrázků ve formátu BMP je zvěrstvo, takový obrázek má půl mega, celé mego - MB žádná míra, jak říkají zedníci!