12.8.2002

Digitální zrcadlovka Olympus C-700 patřila k nejzajímavějším novinkám Interkamery 2001 - v tomto duchu jsem o ní psal v loňské dubnové recenzi. Byl to přístroj dvoumegový, nyní je k disposici jeho třímegový "upgrade". Co je podstatné - předpokládaná doporučená cena Olympusu je 19.990 Kč a to je hodně muziky za tolik peněz. I když, jak se dá čekat, bude tentokrát v lidu fotografickém méně nadšení, než před půl druhým rokem.

Koncepce a design

Dva prakticky totožné objektivy, 700ka je ten vpravo.

Na první pohled se přístroje neliší. Jde o robustní kompakt s EVF (elektronickým hledáčkem), opticky korigovatelným. To že nový aparát má zoom o rozsahu jen 1:8 (míval 1:10), to asi není podstatné. Rozsah nyní odpovídá 40-320 mm kinofilmového aparátu, stále tedy pěkný rozsah. Vypadá to, že objektivy jsou totožné (včetně mechanického "vaklu") - což je umožněno mj. tím, že senzor 720ky má rozměr 1/2,5´´, čili je dokonce menší než původní 1/2,7´´ senzor 700ky. Chybí mikrofon, čili video je bez zvuku, a chybí kontakt pro externí blesk. Cena třímegáče se udržela na "dvoumegové" úrovni i na úkor některých funkcí. Po bedlivějším prozkoumání zjistíme, že už nejde nastavit 800 ISO - jen 400. Je tedy fakt, že ta "osmistovka" byla pěkný šumák, ale přece jen za určitých okolností je ISO 800 k užitku.

Ovládání a menu
Veškeré potřebné údaje čteme na LCD displeji v hledáčku, lze samozřejmě vypnout. Vpravo nahoře je volič základních funkční (prohlížení, focení v různých režimech, video), ovládání zoomu je spojeno s tlačítkem spouště, trojice samostatných tlačítek pro aktivaci důležitých funkcí (tlačítko poněkud nelogicky zvané DRIVE nastavuje sekvenční focení a samospoušť, další tlačítko je pro bodové měření a makro, třetí nastavuje režimy blesku). Těsně nad 1,5 palcovým displejem je hlavní vypínač a tlačítko, jímž přidržíme zaostření, vpravo od displeje je pětice tlačítek v kruhu: je to multivolič s potvrzovacím tlačítkem OK uprostřed. Pod ním už je jen tlačítko pro zapínání displeje na zadní stěně.

Trvám na tom, že ovládání 700/720 je výtečně vyřešeno. Vše potřebné je v dosahu ukazováku či palce pravé ruky. Zoomuje se snadno nahmatatelnou páčkou u spouště, volba single/sekvenční focení, ev. makro/bodové měření a funkce blesku mají extra tlačítka. Za víc než chvályhodné pokládám možnost kompenzovat expozici rovnou na čtyřtlačítkovém kruhovém voliči, bez nutnosti vstoupit do menu. Volba tlačítka "displej" umožňuje přímý náhled.
Samo menu je též velmi dobře řešeno. Je čtyřcestné , přičemž si můžete navolit tři cesty, kudy nejčastěji chcete jít (= co nejčastěji měníte), defaultně je tam citlivost, nastavení bílé a nastavení velikosti snímku. Nikdy jsem nezatoužil toto tovární nastavení měnit. Ostatně, tento typ menu, poprvé užitý na 700ce. pak převzaly i další aktuálně vyráběné modely Olympusu, což svědčí o tom, že se řešení osvědčilo.

Znamenitou novinkou je volba my mode - tedy individuální nastavení, které se v menu nastaví a pak se jednoduše zapíná či vypíná na kruhovém voliči. Při hlubším pohroužení do menu (a manuálu) uživatel objeví i takovou specialitku, jako je pixel mapping - i u takto relativně levného přístroje tedy lze překlenout případné nefunkční buňky na CD.

V praxi
Jistě bude každý zvědavý na obrazovou kvalitu. Třebaže je CCD menší, díky vysoké integraci se podařilo obrazový výkon znatelně zvýšit. Už jsem se zmínil o své lítosti nad snížením nevyšší hranice citlivosti, ale to je zřejmě nezbytná daň za změnu použitého CCD. Co ovšem je politováníhodné je funkce autofokusu. Je sice hezké, že umí průběžně ostřit při sekvenčním (sériovém) fotografování, ale ve složitějších světelných podmínkách se někdy chytá, někdy nechytá.

Velký výřez s ukázkou fialové kontury na horním okraji antény.

I první uživatelské ohlasy publikované na webu upozorňovaly na "vachrlatý autofokus". Odhadl bych, že Olympus rychle přijde s novou verzí firmware, protože zřejmě nejde o nic jiného, než on tradiční lajdáctví producentů softwaru.

Rychlost přístroje už je menší než odpovídá současným normám, tedy při namáčknutí činí zpoždění spouště o něco méně než 0,2 sec, bez namáčknutí 1,23 sec a to mi připadá dost. Velmi kvalitní je automatické nastavování bílé, o to nemileji překvapí absence manuálního nastavení bílé. To, že přístroj už nemá nejdelší čas 16 ale jen 8 sec by mě tolik nepálilo. Co je důležité, že úroveň šumu je při ISO 400 velmi nízká. Pokud jde o "barevnou aberaci", tedy fialové kontury na přechodech mezi jasy, ta se zde vyskytuje také, ale nepokládám to za katastrofu - je patrná jen na skutečně ostrých kontrastních přechodech.

Velký výřez s ukázkou šumu při 400 ISO. Jak vidíte, dohromady žádný (je to výřez 1:1). Kupodivu při focení v tomto šeru se AF dobře chytal - je poněkud nevyzpytatelný.

Shrnutí
Tento přístroj je zřejmě poslední staro-novinka před nástupem nové xD řady, pokud se Olympus nerozhodne jít cestou Fujifilmu a jen nenamontuje nové mechaniky do starých přístrojů. Poměr cena/výkon zůstal vysoký, třebaže výrobce se vzdal některých užitečných funkcí. Za jedinou skutečnou vadu zjištěnou při pokusném provozu je rozpačitost autofokusu při umělém světle. Nejde o žádný revoluční převrat, jde o výsledek soustavného technického pokroku - a tento model si svoje postavení zachovává.

Tabulka s daty - oficiální olympusovská zde na Digineffu