7.4.2003

Takhle to vypadá uvnitř (klikněte a uvidíte plný obraz)

Digitální jednooké zrcadlovky Canon EOS se dostaly na tak vysokou úroveň, že tvoří standard. Profesionální EOSy 1D a 1DS dnes kralují v reportážní fotografii. Na pomezí "profi" a "poloprofi" se usadil nejdříve EOS D-30, vystřídaný EOSem D-60. Tato šedesátka s šestimegovým snímačem CMOS byla přijata s nadšením a měla celosvětový úspěch - a proto její zmizení z trhu v závěru loňského roku vyvolala reakci "laik žasne, odborník se diví". Mělo ale svoji logiku. Výroba specifického typu fotoaparátu se počítá na dané časové rozmezí, podle odhadu marketingových oddělení. Zatímco je aparát ve v prodeji, už se chystá výroba dalšího a vyvíjejí se příští a přes-příští modely. Jakmile má onen model velký úspěch, prostě se odprodá dřív, než nástupce stačí nastoupit. A to byl příběh úspěšného EOSu D-60.

Oním nástupcem je Canon EOS-10D. Změna názvu signalizuje, že výrobce chtěl jít o třídu výš, tedy přiblížit se kvalitativně přístroji EOS-1D, avšak cenově jít dokonce pod úroveň EOSu D-60 .

Koncepce a design
Jde opět o pravou jednookou zrcadlovku, tedy o přístroj plně kompatibilní s analogovou řadou EOS, spolupracující se všemi objektivy a dalším příslušenstvím této řady. Jeho design je upraven a hlavně - už jde o plně kovový stroj s tělem z magnesiové slitiny, kdežto i D-60 měl ještě plastový obal na kovovém jádru. Srdcem přístroje je snímač CMOSD s 6,3 miliony buňkami, efektivně 6,29 milionů, s fyzickou velikostí 22,7x15,1 mm. Nejde tedy o "full size", ohnisková vzdálenost objektivu se musí převádět faktorem 1,6x , abychom získali představu o zobrazovacím úhlu (tedy: "padesátka záklaďák" odpovídá "osmdesátce" portrétnímu objektivu). Snímač je stejný, změnil se ale procesor. Je to DIGIC, osvědčený už v amatérské řadě Canonů. Ten se zasloužil o to, že bylo možno dramaticky zvýšit rozsah citlivosti od 100 ISO až do 3200 ISO. Zvýšil se i počet zaostřovacích bodů (ze 3 na 7) zaostřovacího systému Multi-BASIS TL. Bílou lze nastavit volbou ze 6 předvoleb, lze se řídit ikonkami nebo údaji v Kelvinech, samozřejmě lze nastavit i ručně. Rozsah času od 30 sec do 1/4000 zůstává týž, v režimu BULB lze fotografovat i velmi dlouhými minutovými expozicemi. Výkon vyskakovacího blesku je 12 m při 100 ISO, samozřejmostí je možnost připojení externího blesku přes aktivní patici (systémový blesk) nebo kontakt pro kabel. Expoziční kompenzace +- 2EV je buď po 1/3 nebo po 1 EV. Měření expozice je buď zonální (35 zón), středové nebo bodové. Expoziční režimy priorita času, clony a plný manuál jsou u této třídy samozřejmostí, bajonet pro výměnné objektivy je Canon EOS EF. Sekvenční focení je limitováno na 9 snímků v plné velikosti rychlostí 3 fps. Samospoušť lze kromě normálního 10 sec režimu nastavit na 3 sec zpoždění se zvednutým zrcadlem - pro statické "bezotřesové" snímky. Zápis je na CompactFlash karty I i II a Microdrive. Snímky jsou ve formátu JPEG (fine a normal) anebo RAW, s TIFFem se nepočítá. LCD displej má 1,8´´ úhlopříčku. Napájen je 11000 mAh Li-Ion akumulátorem, lze připojit přídavný pack se dvěma akumulátory.

Ovládání a menu

To nejdůležitější je vpravo nahoře

Ovládání je přívětivé, jako by šlo o amatérský aparát. Přístroj se zapíná velkou páčkou ON/OFF pod displejem, základní volbu činíme kotoučem vlevo nahoře. Zde lze nastavit plnou automatiku, částečnou a manuál a také kreativní režimy portrét, krajina, makro, sport a noční scéna - a režim "vypnutí blesku". Zde bych umístil "velkou pochvalu", protože obvykle musíme blesk vypínat na několik stisknutí patřičného tlačítka. Zajímavou funkcí je A-DEP, která se stará o to, aby všechny objekty kryté měřícími body byly v oblasti hloubky ostrosti.

Vše co je třeba kontrolujeme na stavovém displeji v pravé části horní stěny přístroje. Nad ním jsou tlačítka pro rychlou aktivaci režimu autofokusu/nastavení bílé, snímání / ISO a měření / síla záblesku. Volba se provádí - jak je u profi aparátů pravidlem - kotoučkem u spouště anebo velkým kotoučovým voličem na zadní stěně. Takže kupříkladu po zmáčknutí tlačítka AF-WB volíme malým kotoučkem režim autofokusu a velkým kotoučem nastavujeme bílou, obdobně je rozděleno ovládání dalších dvou tlačítek.

Tlačítka vlevo od displeje souvisejí s menu

Zajímavou funkcí je "čistění snímače". Díky tomu, že přístroj má výměnné objektivy, může se dovnitř dostat prach a zrnka usazená na snímači se projevují jako okrouhlé neostré skvrnky na obraze. Přes menu lze zvednout zrcadlo a otevřít závěrku, takže senzor je vidět - a pak ho lze ofoukat fotografickým balónkem.

Pokud jde o menu, jsou to graficky střízlivá menu, shodná s ovládáním EOSu D3-0/D-60. Menu má sekci snímání a přehrávání, v sekci snímání především nastavujeme velikost obrazu ( od 3072x2048 do 1536x1024 bodů). Další funkce přístupná z tohoto menu jsou fakticky součástí toho, co chápeme jako setup, čili většinou to nejsou "provozní volby". Je to zapnutí / vypnutí redukce červených očí (předblesky, které mají přivřít zřítelnici), bracketing expozice a nastavení bílé (postupná expozice s různými hodnotami), dále nastavení uživatelské bílé (důležité na př. při individuálním osvětlení v ateliéru, aby nebylo nutno pokaždé měřit a nastavovat), dále jemné doladění bílé po 100 K, a parametry obrazu (kontrast, ostrost, sytost a živost barvy). Je zde samozřejmě ještě sekce stup, kde se nastavuje vypínání přístroje, kontrola právě nasnímaného obrazu, autorotace (snímky pořízené "na výšku" se automaticky srovnají), nastavuje se zde jazyk, číslování snímků a pod. V menu lze volit i uživatelská nastavení, lze si tedy "namixovat" funkce a ty pak velmi snadno zpřístupnit v případě potřeby.

V praxi
Jde o šestimegový profesionální přístroj. To znamená, že to není žádný obrazový zápisník do kapsy. Však taky jen tělo váží 875 g, takže s "battery packem" a pořádným "sklem" máte na řemeni na krku půldruhakilovou obludu. Je to ovšem obluda velmi přítulná. Poslouchá bleskurychle, to je její dominantní vlastnost. Po zapnutí můžete fotografovat po dvou vteřinách , zpoždění spouště je neměřitelné běžnými prostředky. Díky tomu lze si dovolit luxus fotografovat jen v režimu sekvenčního snímání, pokud máme k disposici rozumně kapacitní kartu (já měl 512 MB Lexar). Vyrovnávací paměť pojme devět snímků a má dva sektory - v jednom drží právě sejmutá data, v druhém skladuje zprocesovaná data data před zápisem na kartu - uvolní je až s uvolněním spouště. Pro praxi je ovšem důležitá i výdrž akumulátoru. Na jedno nabití lze pořídit řádově 500 snímků (půl na půl s použitím interního blesku), jakmile se pracuje s battery packem, o spotřebu není věru třeba se starat. Opět se potvrzuje, že výkonný li-ion akumulátor, nikoli čtveřice "tužkovek" je to správné řešení napájení pro zrcadlovku s profesionálními ambicemi.

Pokud jde o obrazovou kvalitu, ta odpovídá očekávání šestimegového špičkového přístroje. Příjemným překvapením je obrazová kvalita při 3200 ISO - šum je držen na velmi rozumné úrovni. Marně bych si vymýšlel, co by mi mělo na tomto přístroji vadit.

Odstup od D-60 je viditelný, avšak nikoli dramatický. Toto dodávám pro ty, kdo uvažují o eventuální koupi 10-D, ale vrtá jim v hlavě pochyba - co když další nástupnický model (a nepochybujme, že se montážní linka už připravuje) bude "ještě lepší"? V této kategorii není věru mnoho prostoru ke zlepšování.

Musela by se změnit celá koncepce, tedy jediné co je skutečně "na obtíž" jsou mamutí rozměry a váha profi "nádobíčka". Je zarážející, že kolem snímače menšího než je poštovní známka na pohlednici musí být půldruhakilový stroj. Na tento problém míří "Olydak", společný projekt Olympusu a Kodaku, zvaný též "systém 4/3". Troufnu si však odhadnout, že jednooké zrcadlovky odvozené z "analogu" hned tak ze scény neodejdou - když předvádějí tak vysokou úroveň, jako právě recenzovaný Canon EOS 10-D.

Ukázkové obrázky

	Panenka a domeček při 100 ISO, kos je pořízen citlivostí 3200 ISO obrázky mají cca 3 MB