17.11.2003
Třímegová sedmistovka od Fujifilmu byla po celý rok 2003 nedočkavě vyhlížena, až jsme se jí na podzim konečně dočkali. Její hlavní atrakcí je snímač superCCD čtvrté generace, označovaný jako "SR". Jeho hlavní atrakcí je dvojice fotodiod v každé buňce, přičemž jedna je specializovaná n a vysoká světla a druhá na stinné partie. Tím se dosahuje příznivějšího režimu zvládání rozpětí jasů a stínů, což je odvěká slabá stránka digitálních fotoaparátů. V této souvislosti je však třeba varovat před přehnaným očekáváním. SuperCCD IV SR neznamená takovou revoluci v tvorbě digitální fotografie, jak se po celý rok 2003 čekalo.

Koncepce a design

Přístroj je střízlivě řešený kompakt, který dobře padne do ruky - není to žádná miniatura (108x54x28 mm, 205 g). Má kovové tělo, průhledový hledáček můžete vystřídat velkým LCD s úhlopříčkou 1,5´´ a rozlišením 134 tisíc pixelů. Za kovovou roletkou se skrývá objektiv zoom odpovídající ohnisku 35 až 105 mm, světelný F2,8 až F4,9. Ostří od 60 cm, respektive 9 cm v makrorežimu. Rozsah časů je od 3 sec do 1/2000, citlivost lze nastavit od 160 do 400 ISO, v režimu 1 Mpx dokonce 1600 ISO. Přístroj nastavuje expozici podle vyhodnocení 64 zón, nebo podle středové oblasti či bodově. Video snímá - jak je u Fuji zvykem, frekvencí 30 fps ve velikosti 640x480 s omezením jen kapacitou karty - takže lze úspěšně "filmovat" a promítat na obrazovce televizoru. Zápis je na xD Picture Card, v dodávce je 16 MB karta.

Velmi příjemnou pomůckou - opět, jak bývá u Fuji zvykem - je kolébka. Ta slouží jako nabíječka Lithium-iontového akumulátoru (NP-40), eventuálně slouží jako pomůcka k přenosu snímků do PC. Pak stačí tisknout tlačítko POWER a spojení přes USB je navázáno.

Přístroj se velmi pohodlně ovládá. Zapíná se šoupátkem na pravé horní hraně, pod ní je dvojice tlačítek ovládající zoom. Volicím kotoučem nastavujeme program AUTO, nebo program, eventuálně prioritu clony či času, dále pak video a programy. Zde je trochu matoucí, že na kotoučku jsou vyznačeny ikony programů, ale musíte je nastavovat přes menu. Výrobce dokonce opatřil přístroj dodatečně nalepeným výstražným nápisem, za tohle asi někdo dostal padáka. Přímo, pomocí tlačítek, lze nastavovat kompenzaci expozice, režim měření, makro a blesk. Do "potřebných" oblastí menu se vchází po stisknutí nápadného modrého tlačítka s nápisem F (funkce). Zde nastavujeme rozlišení, ISO a barevnost . stisknutím MENU nastavujeme samospoušť, 6 předvoleb a manuál bílé, měření, bracketing, doostření, intenzitu blesku, jas LCD a SETUP, kde jsou obvyklá nastavení času, intervalu v minutách, po kterém se přístroj vypne a podobně.

V praxi

V terénu se chová přístroj velmi příjemně. Nabíhá za skvělých 1,9 sec, zpoždění spouště při namáčknutí má 0,1 sec, bez namáčknutí 0,65, to je velmi dobrý výkon. LCD displej je dobře čitelný i za prudkého slunce. Ergonometrie je dobře dotažená do konce, přístroj je přehledný a dobře se ovládá. Jeho obrazový výkon je vysoký - superCCD mají tradičně lepší obrázky než klasické třímegové CCD.

Čímž jsme u jádra pudla. Tohle je SuperCCD IV SR. je bezesporu vysoce výkonný třímegový snímač. Rozšiřuje rozsah působnosti digitální fotografie. Tradiční snímač má rozsah 5 EV, kdežto tento superCCD má rozsah 6 EV. K tomuto závěru vedou první, doslova letmé zkušenosti. Přístroj se bude dobře osvědčovat ve složitých světelných podmínkách. Je kupodivu, že výrobce zavádí tento senzor v uživatelsky velmi jednoduchém přístroji. Věřme, že na "masovce" bude FujiFilm sbírat zkušenosti a pak nás oblaží vylepšenou verzí v nějaké "high end" digitální zrcadlovce.

Podívejme se na srovnání.

Obrázky jsou klikací. Vlevo je snímek z F700, vpravo z mého starého ostříleného Olympusu C700 UZ. Rozdíl je vidět na první pohled i na zmenšené variantě. Pro větší názornost se podívejme na histogram Photoshopu.

Histogram F 700

Histogram Olympusu C700 UZ

Na histogramech vidíme, že F 700 nedosahuje tak velkých hodnot v temných tónech (levá část grafu) a je bohatší ve středních tónech, do jasných tónů přechází plynuleji, kdežto nástup Olympusu je strmý.
Uveďme ještě, o jaké hodnoty šlo.
Sluncem nasvícený ubrus vykazoval při bodovém měření při cloně 5,6 čas 1/1000, na temné části ubrusu 1/25, lavice 1/40, záclona 1/500, venku 1/30. To je rozdíl šesti expozičních stupňů (stupňů EV). Kresba je i na jasně osvíceném ubrusu, nedošlo tam k totálnímu vypálení detailů. Velice vlídně přístroj vyrovnává jasy i při nastavení na vysokou citlivost 800 ISO.

Zajímavě se chová v krajině. Ukažme si to opět na příkladu:

Snímek vlevo je správně exponovaný, vpravo podexponovaný. Expozice levého byla nabrána "na domy" (1/500 při F8.0), kdežto snímek vpravo byl nabrán "na mráčky" (1/680 při F8.0). Vyplývá z toho ponaučení - expozici tímto přístrojem nabírejme z tmavších míst, ta světlejší přístroj "stáhne". Je to opačný postup než při "digi flashi" Hewlett Packardu, kde se naopak doporučuje nabírat z maximálních jasů a v temných partiích aparát přidává (viz náš článek).

(eff)