| ||||||||
Kodak Professional DCS Pro 14n
| ||||
25.6.2003
Na poslední Photokině v Kolíně nad Rýnem způsobil Canon poprask předvedením svého modelu
jednooké zrcadlovky EOS 1DS, která má snímač typu CMOS o velikosti skoro na chlup 24x36 mm
obsahující 11 milionů buněk. Na téže Photokině jsme viděli Kodak DCS 14n. Byl to ale nikoli
plně zveřejněný model, jeho uvedení na trh bylo několikrát odloženo a prakticky až teď si
můžeme tohoto královského krasavce plně vychutnat. Srovnávání s "déeskou" se těžko vyhneme,
ale pořád musíme mít na paměti, že Canon stojí podstatně více než tento Kodak, u nás stojí
EOS 1Ds skoro 300 tisíc, kdežto Kodak přijde o třetinu méně.
Koncepce a design
 |
 |
 |
| Zejména z boku vypadá přístroj impozantně. |
Jde tedy o plnohodnotnou zrcadlovku s výměnnými objektivy, osazenou CMOS snímačem s 13,89 miliony buněk fyzicky, 13,7 miliony efektivními, přičemž snímač je skutečně 24x36 mm veliký. Použité objektivy nemají tím pádem žádný prodlužovací faktor. Zvláštností snímače je to, že nemá mikročočky nad dosti rozměrnými (7,9x7,9 mikronů) buňkami. Obrázky se pořizují v rozlišení 4500 x 3000, 3000 x 2000, 2250 x 1500 a 1125 x 750, přičemž nejmenší rozlišení je jen v JPEGu. Snímky se ukládají buď na CompactFlash I i II (a samozřejmě Microdrive), nebo na SD/MMC karty. Tento SD/MMC by měl perspektivně sloužit jako slot pro zařízení bezdrátového přenosu dat, pro mobil, internet atd. Aparát umí sériové focení dosti loudavou rychlostí 1,7 fps, do vyrovnávací paměti 256 MB se vejde 8 snímků v RAWu, lze dokoupit rozšíření bufferu na dvojnásobek a pak se snímků vejde 18. Přístroj má vestavěný blesk a samozřejmě kontakt pro externí blesk. Citlivost v nejvyšším rozlišení 80 až 400 SO, od 6 Mpx dolů až 800 ISO. Napájen je Lithium-iontovým akumulátorem, variantou je síťový adaptér. Je trochu škoda, že napáječ nedokáže zároveň dobíjet akumulátor a napájet aparát.
Ovládání a menu
Přístroj okamžitě padne do ruky každému, kdo měl kdy co dělat s jednookými Nikony.
Zapíná se přepínačem v prstenci kolem horní spouště (má ještě jednu, vpravo dole, na focení
"na výšku"). Na kotouči vlevo od kapličky prizmatického hranolu je kruhový volič pro režimy
snímání program, priorita závěrky, clony a manuál, dále je volba ISO (rozsah 80-400 ISO v
plném rozlišení, do 800 ISO při 6 Mpx) a volba měření (zonální a bodové). V prstenci pod
tímto voliček je přepínání pro snímání v režimu jednotlivé obrázky a série (profíci mívají
trvale sérii, i když snímají jednotlivé obrázky, musí se to umět...) a samospoušť. Vpravo
od kapličky je stavový displej. Na něm vidíme především nastavení času a clony, expoziční
kompenzaci, bracketing a individuální (custom) konfiguraci. Další podobný displej je vzadu
pod velkým displejem, na něm se zobrazuje citlivost, počet zbývajících snímků na kartě,
druh a očekávaná velikost obrazového souboru, v režimu prohlížení usnadňuje orientaci a při
zapnutém menu je zde "help".
Funkce, kterých je, jak se dá čekat, maximální množství, se nastavují především dvěma ovládacími kolečky, přední je pod spouští vpředu, druhé vzadu, přičemž jsou individuálně nastavitelné - každý si může podle svých zvyklostí zvolit, co bude kterým ovládat. Na zadní stěně vpravo od dvoupalcového TFT LCD (130 000 pixelů) displeje je běžné čtyřpolohové volicí kolečko pro pohyb v menu. K displeji - nemá dobrou antireflexní vrstvu a chybí mu možnost mechanické ochrany, takže při neopatrném zacházení v drsných podmínkách profi fotografie asi přijde k úhoně.
Menu je řešeno velmi inteligentně. Má dvě úrovně. V Basic úrovni se nastavují běžné funkce elementárního charakteru, jako je citlivost, nastavení bílé, formátování karty apod., v Advanced User Menu je pět oddílů pro snímání, prohlížení, nastavení obrazu, setup (tools) a uživatelské nastavení. Přirozeně že každé menu a každá jeho položka má další větvení - a právě v těchto vlásečnicích informace, jejich zvládnutí a zažití znamená pravé mistrovství ovládání tohoto přístroje. Důležité ale je, že je to vše ve vrstvách a do větších hloubek lze pronikat postupně. V té nejsvrchnější vrstvě můžete přístroj vybalit z krabice, vrazit do něho nabité aku, kartu a vyběhnout do života.
Pro profesionální použití je důležitá možnost individuálního nastavení - "custom" funkce. To je zde usnadněno speciálním tlačítkem Hot Key, jemuž lze přiradit rychlý přístup k té funkci, kterou ve své praxi dotyčný fotograf pokládá za podstatnou.
V praxi
O obrazové kvalitě nemá smysl hovořit. Už pěti a šestimegové přístroje úspěšně
konkurují kinofilmu, a na "čtrnáctimega" kinofilm nedosáhne. Na srovnání se středním
formátem zatím nemám seriózní podklady, ale myslím, že i jemu bude 14 Mpx šlapat na paty. V
laboratorních testech se projevují jakési lehké rozdíly mezi EOS 1Ds a tímto Kodakem, v
praxi jsou ale nepostřehnutelné. Pokud jde o časové prodlevy, zpoždění spouště je s
namáčknutím nulové - bez namáčknutí také, pokud máte zapnuté manuální ostření. Vzhledem k
"full size" jasnému obrazu na matnici je to řešení, které se bude v praxi často vyskytovat.
Pomalý je nástup. Přístroj sice po zapnutí hned ožije v tom smyslu, že se jeví údaje na
stavovém displeji nahoře, ale podstatné je, co se objeví na "statut displeji" vzadu: dokud
je tam nápis DCS Pro14n, přístroj se čechrá brka a začne fotit, až když nápis zmizí - po 6
sekundách. Naštěstí má inteligentní "stand by" režim a jeho akumulátor je dostatečně
výkonný na to, abyste "na place" nemuseli aparát vypínat. On prostě usne a po namáčknutí
spouště se probudí a je hned čilý.
O ovládání se těžko dá říci, že je "intuitivní" v tom smyslu, že ho novic popadne a bez
problémů fotí. Když například v menu padnete na oddíl, týkající se připojení GPS zařízení,
uvědomíte si, co všechno skrývá opravdu profesionální přístroj!
Ukládání ve dvou formátech je samozřejmostí u přístroje tohoto kalibru. Jednak je to
RAW formát, tedy soubor "syrových dat" ze snímače, který je třeba projet softwarem DCS
PhotoDesk - teprve ten z něho vygeneruje obrázek. Zvláštností je možnost pořizovat tyto
snímky v rozlišení 13,5, 6,0 a 3,4 megapixelů, běžně se totiž z RAW souborů generují snímky
o různém počtu pixelů až při zpracování. Tyto snímky mají koncovku DCR a jsou komprimované,
takže v plném rozlišení snímek )datový soubor) má objem asi 13 MB, běžný RAW by měl jistě
dvakrát tolik.
Speciální je i JPWEG tohoto přístroje. Jde o ERI JPEG, přičemž ERI je zkratka pro Extended Range Imaging. Tento JPEG se chová jako všechny jiné JPEGy, jenom když je otevřen v Photoshopu přes File Format Module, lze na něm upravit bílou, barevnost a dokonce i expozici v rozsahu dvou EV. Je to tedy "něco jako RAW, ale není to RAW".
Důležitou součástí tohoto přístroje je sofwarová výbava. Přes FireWire lze aparát ovládat skrze DCS Camera Manager. Ke konverzi RAW souborů slouží DCS Photo Desk verze 3.0, je to velmi přátelský kus softwaru, svou logikou poněkud připomínající Zoner Media Explorer: také zde jde o blok náhledových obrázků, v jehož levém sloupci jsou přehledné nástroje pro expoziční kompenzaci +- 2 EV, nastavení bílé, odstranění šumu a doostření. Histogram nesmí chybět. Konverze obrázku v plné velikosti trvá něco nad 20 sekund.
Shrnutí
Pro běžné reportážní fotografování se budou ještě nějakou dobu používat stávající 6 Mpx
přístroje (v půli června pronikla na veřejnost první zpráva o 8 Mpx snímači Sony, takže
možná brzy dojde na "upgrade"). Nejvyšší kubatura, prezentovaná EOS 1Ds a Pro 14n se bude
používat spíš ke studiovému fotografování s maximálními nároky na kvalitu. Proto asi
přijde více k duhu - v obou případech - RAW formát, který dává tvůrcům nejvíce pružnosti v
dotažení snímku k ideálnímu výsledku. Kodak zde vsadil na méně robustní řešení než Canon.
Praxe ukáže, zda to byla správná volba. Logiku má. Proč dělat robustní body pro fotoaparát,
který nikdo sebou do Afghánistánu nepotáhne? Výsledkem je výhoda ve výši 30% prodejní ceny
oproti Canonu. Rozdíl v ceně je podstatný a bude v rozhodovacím procesu našich profesionálů
jistě hrát svoji roli. Sto tisíc je sto tisíc, a v ateliéru tento Kodak vůči Canonu komplex
méněcennosti mít nemusí.
(eff)