15.2.2003
Minolta dává najevo, že nehodlá vybojované místo v první lize na poli digitální fotografie opustit. Její prvním letošním modelem je Dimage 300, která koncepčně navazuje na úspěšnou F100, kterou jsme tu recenzovali loni.

Koncepce a design
Jsou zachovány rozměry i váha (111 x 52 x 32 mm a 220 g), tedy jde o "jezevčíka" se silně excentricky umístěným objektivem ekv. 38 x 114 mm se světelností F2,8 - F4,7, průhledovým hledáčkem, displejem 1,5´´ a stavovým displejem na horní stěně. Zápis je na SD/MMC kartu, napájení ze dvou AA článků, nejlépe NiMH. Ovšem co posouvá přístroj do jiné výkonnostní kategorie je jeho rozlišení, které stouplo ze 4 Mpx do 5 Mpx. Rozměrově zůstává snímač stejný (1,8´´). Je zřejmé, že došlo ke zvýšení integrace, takže na stejnou plochu se nyní vejde o milión buněk víc a na obrazu je to vidět, jak se zmíním v oddíle "z praxe".

Ovládání a menu
Hodně se budu opakovat z recenze na F100. Přístroj je určen k běžnému dennímu nošení a důraz je kladen na jednoduchost obsluhy. Základní volba se provádí mohutným kolečkem na horní stěně - vedle kontrolního displeje. Zde volíme režimy auto, manual, prohlížení, video a audiozáznam, nakonec i setup. Na zadní stěně je elegantně řešená čtveřice tlačítek, se zmnoženou funkcí. Ovládají zoom a expoziční kompenzaci, eventuálně pohyb v menu, do něhož vcházíme pomocí speciálního tlačítka. Přístroj je slušně vybaven funkcemi. Má kupříkladu průběžný autofokus (stálé přeostřování), pět pozic předvoleb a manuální nastavení bílé, manuální nastavení clony / času (od 15 sec /bulb/, ev. 4 sec do 1/1000) a volitelné expoziční programy. Snímky se ukládají v třech úrovních komprese JPG nebo v nekomprimovaném TIFF formátu. Citlivost je nastavitelná v rozsahu ISO 64 - 400, čili citlivost je posazena "níže" : to je daň vyšší hustotě, buňky mají menší energetickou ziskovost.
Samo menu je řešeno graficky vcelku přehledně, jen my brejlovci žehráme na malý typ písma. Má v režimu snímání a při nastaveném M tři oddíly, Basic a Custom1 a Custom2. To je poněkud zavádějící, protože nejde o "custom" čili uživatelské nastavení, ale o běžné funkce.
Pod Basic najdeme režim snímání (program, prioritu clony/času nebo manuál), snímání (jednotlivé obrázky, sériové anebo ultrarychlé snímání rychlostí 0,1 sec v megovém rozlišení, což je skvělá věc!, a konečně bracketing). Dále je pod basic rozměr snímku (2560 x 1920, 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 640 x 480) komprese a nastavení bílé.
Pod Custom 1 je režim ostření (autofokus, sledování zaostřeného objektu, manuál), kupodivu kontinuální autofokus má své vlastní pole, následuje síla záblesku, měření (multisegment, priorita středu, bodové) a citlivost. Pod Custom 2 je nastavení doostření, kontrastu a saturace, dále hlasová poznámka, záznam data na snímek, digitální zoom a náhled po expozici, vše vypnout/zapnout. Omezování šumu je kupodivu nikoli v tomto menu, ale v SETUP menu, to je divné, ale lze s tím žít. Mrzuté je, že není možno zapnout/vypnout návrat do defaultu, je nastaveno trvale "pamatuj vše"a do defaultu se vrátíme zase v menu SETUP po speciální volbě.

Ovládání blesku a ovládání expoziční kompenzace má svoje vlastní tlačítko (ovšem kvůli kompenzaci musíme do menu, kdežto stav blesku vidíme na stavovém displeji, to je škoda). Za chybu pokládám umístění ovládání citlivosti do Cystom 1, to je důležitá funkce, která by měla být někde více po ruce.

Tím jsme si vlastně řekli, co to všechno dovede, a je toho hodně. Už F100 leccos uměla - F300 například dovede zaznamenat až 20 minut videa! Jediné, co oželíme, je kontakt pro externí blesk a možnost připojení předsádek.

V praxi
Fenomenální je kresba. Toto je skutečně obrazově nesmírně výkonný aparát a za 25 tisíc, co má stát, dostaneme přístroj, který bez problému zvládne 24x30 cm. Tady jsme skutečně - kresebně - na úrovni kinofilmu. Velmi přijatelná je i kresba v nižších rozlišeních, takže

Výřez z reprodukce kontrolního obrazce - maximální výkon!

není třeba se obávat ani 1600x1200 - výsledky jsou podstatně lepší, než snímky z dvoumegových aparátů nižší třídy. Úroveň šumu při ISO 400 je zcela snesitelná, i při dlouhé expozici v řádu celých vteřin. Ani digitální zoom (až 4x) nepohoršuje svou kvalitou. Co se barevného podání týče (lze volit ze tří barevných profilů), bylo neutrální, snad s mírnou preferencí teplých tónů.

Kontrolní obrázek, má 1,9 MB

Jedinou vadou je stará známá bolest, pomalost. Zoomování trvá 2,8 sec od širokého do dlouhého ohniska, náběh 4,2 je fakt dost. S namáčknutím spouště je zpoždění 0,1 sec, ale bez namáčknutí 1,1 a to je taky hodně. Lze s tím žít, ale zamrzí. Prodleva se poněkud zkrátí při přepnutí na manuální ostření (v menu). To má dvě fáze, nejdřív ostříte, pak se středovým tlačítkem přepne do režimu zoom a můžete zoomovat, pokud chcete přeostřit, musíte zase tlačítkem nastavit režim ostření. Pak je prodleva 0,8 sec.

Zkoumaný kus byl v kovovém provedení. Jeho předchůdce jsem měl v "námořnické modři" a moc mu slušela, věřím, že i 300ka bude takto barevně provedena. Vzpomínám, že ta 100ka patřila k modelům, které jsem nerad vracel. U 300ky jsem si ten pocit připomněl.
Dodatek 27.6. - ano, přístroj je i námořnické modři v Česku k disposici.