26.5.2003

Model S404 jsem tu recenzoval loni v únoru. Nový model má jednu skvělou vlastnost, která může způsobit, že se velmi dobře prosadí na našem trhu: Minolta nastavila tak agresivní cenu, že si člověk až říká, jestli je to pravda a zda není ve věci háček. Čtyřmegový aparát se čtyřnásobným zoomem vybavený kde čím za čtrnáct tisíc korun, to je třeba si několikrát opakovat, abychom uvěřili. Ne, není o nic ošizený, umí všechno na co si vzpomenete. Takže si řekněme, jak aparát vypadá a co umí - budu se opírat o recenzi na 404ku, protože v mnoha ohledech je to jako recenze na jedno vejce po druhém vejci.

Design a koncepce

Střízlivě, tedy tradičně řešený kompakt v celokovovém plášti zaujme na první pohled objektivem zoom 1:4, ohnisko odpovídá 35-140 mm, světelnost F3.0-3.6. Tělo padle dobře do ruky, masivnější pravou částí vklouzne do dlaně a prsty spočinou kde mají. Ovládací prvky jsou taky tradiční, vývoj ukázal, že prostě to jinak ani moc dobře nejde:

Na horní stěně je kontrolní displej s pěti ikonkami vytištěnými "na kapotě": jakmile jsme v režimu auto, kulaté tlačítko vpravo od displeje zapíná postupně makro, portrét, krajinu, noční snímky a text. Jakmile jsme v automatickém režimu, dá se takto zapnout/vypnout jen makro.
Na zkosené hraně jsou další tlačítka: ovládání blesku, eventuálně lupy při prohlížení na displeji, dále samospoušť a expoziční kompenzace. Vedle nich je kolečko pro zapnutí přístroje, režim auto, manual, prohlížení, video, setup a komunikace s PC přes USB. Konečně, na zadní stěně je obvyklé čtyřpolohové "joystickové kolečko", tlačítko pro menu, pro náhled posledního snímku/mazání a zapnutí displeje. Jediné, co mi skutečně chybí pro běžný život je korekce oční vady průhledového hledáčku. Kdo hledá pihy na kráse, všimne si očka pro řemínek, který visí stejně nešikovně, jako u Dimage 5/7 a překáží, když otevíráme dvířka pro kartu, ev. výstupy pro TV / USB. Co je vyloženě problematické - závit pro stativ je úplně vlevo, takže o použití oblíbeného stolního stativu si můžeme nechat zdát.

Menu
V režimu AUTO je menu velmi jednoduché: volíme zde velikost obrazu (2272x1704, pak je pauza, 1600x1200, 1280x960 a 640x480), čímž si zopakujeme dějiny digitální fotografie... Dále je možno volit kompresi (fine, standard, ekonomy, eventuálně superfine TIFF), přičemž v nastavení 4 Mp nás menu pouští jen do fine a superfine. Pak už jen volíme v podstatě to, co patří do setupu: hlasovou poznámku, záznam data do fotky, digitální zoom a kontrolu právě pořízeného snímku.

Bohatší je menu v režimu MANUAL: je zde výběr BASIC a Custom1 a Custom 2. Pokud jde o basic, zde se nastavuje režim expozice (program, priorita clony, plný manuál), velikost obrazu(4,2,1 Mpx a VGA), komprese (fine, standard, economy a TIFF), nastavení bílé (4předvolby a manuál), automatické/manuální ostření, citlivost od 64 do 400 ISO.
V Custom1 najdeme zapínání/vypínání průběžného autofokusu, měření multisegment/bodové, nastavení bracketingu (zda 1, 0,5 nebo 0,3 EV, patřilo by to spíš do setupu), nastavení digitálního zoomu a náhledu po expozici. V Custom 2 je barevnost, doostření, kontrast, barevné filtry, zvuková poznámka a zápis data do obrázku.
Z výčtu položek menu vidíte, že toho aparát skutečně umí, takže to za těch 14 tisíc není jen tak nějaký okudlaný nedovtipa.

V terénu

Na dnešní poměry je přístroj přece jen už trochu velký a těžký (423 g a 114x65x59 mm). Pozastavoval jsem se nad tím už loni a dnes už přece jen přístroj vypadá poněkud archaicky, ovšem, zdůrazňuji, stojí 14 tisíc a má zoom 1:4 a 4 Mpx atd., atd. Chlubí se, že má High Speed CPU. Náběh se mu zrychlil z původních 6 na 5,2 sec. Velmi malé je zpoždění spouště, pod 0,1 sec, bez namáčknutí ovšem je na standardních 0,8. V terénu má někdy tendenci hodně dlouho nad zaostřením přemýšlet a multisegmentové ostření někdy ujede, ale není to nic fatálního. Rozhodně ale ostření podává lepší výkon než u předchozího modelu. A pozor: přístroj má manuální ostření, s nastavením pouhých tří poloh (od 0,5 m a 1 m, 2 m a nekonečno), ovšem při tomto manuálním ostření se skutečně celý zaostřovací proces vypne, takže i bez namáčknutí přístroj má zpoždění pod 0,1 sec! To je nesmírně důležité pro každého, kdo chce fotit živé fotky. Proces má maličký háček. V první fázi se totiž vypne ovládání zoomu a musíte ho várit do hry stisknutím středového tlačítka na čtyřcestném voliči. Je to trochu otrava, ale za zrychlení procesu fotografování tento malý zádrhelík stojí.
Zlepšilo se makro, přístroj sice nadále při makru nastavuje zoom na jakousi mezihodnotu, ale pustí vás až na 10 cm k objektu. Další zlepšení - vyrovnávací paměť spolyká až devět snímků v plném rozlišení a režimu komprese fine - před tím to byly snímky tři. Ocenit je třeba i histogram při snímání - ten je rozměrově maličkatý, pořádný velký a krásný histogram máme v režimu prohlížení. Obrazová kvalita je velmi dobrá, obraz je ostrý, barevně zcela neutrální. Pouze při fotografování s bleskem za denního světla obraz kupodivu táhnul poněkud do žluta.

Zajímavou funkci najdeme v setupu, lze si nastavit formát adresářů na formát kalendářního data. Jakmile ale aktivujeme funkci "výchozí nastavení", i tato funkce se překlopí do běžného standardního označování adresářů. Kupodivu v setupu není volba "reset all yes/no", čili volba návratu do výchozího nastavení či nikoli.

Shrnutí:
Skvěle pracující, mnoha užitečnými funkcemi vybavený, snadno ovladatelný aparát v pásmu mimořádně výhodného poměru cena/výkon. Není to na každodenní tahání po kapsách nebo v kabelce (ta by pak plnila i sebeobrannou funkci), je to pro lidi, kteří budou chtít dělat "krásné obrázky, tedy ostré, barevně hodnotné atd., se vším všudy super, a přitom nechtějí platit moc peněz. Za 14 990 tisíc (květen 2003) budou mít aparát s výkonem, odpovídající přístrojům i 5 i více kKč dražších.

Ukázky (na proklik plný formát, cca 2MB, 4. obrázek při 400 ISO):