28.4.2003

Olympus zazářil se svou první dvoumegovou sedmistovkou už v roce 2001, loni jsme se potěšili dvěma třímegovými verzemi C-720UZ a C-730 UZ a teď je tu dvojice 740 a 750, tří a čtyřmegová. Aktuální je ovšem Olympus C-740 UZ, předmět našeho zájmu v této recenzi.

Koncepce a design
Koncepčně zůstal přístroj stejný: je to digitální zrcadlovka (elektronický hledáček) s širokorozsahovým zoomem a množstvím vyspělých funkcí. Ve skutečnosti je ovšem zásadně přepracován. Přístroj zeštíhlel (má 108x66x69 mm, je tedy zhruba o centimetr nižší a užší než 730ka), váží 340 g (o 60 g méně) a má nově řešený objektiv, třebaže se stejnými parametry - odpovídá ohnisku 38-380 mm se světelností F2,8-F3,7 až F8.0. Zapisuje už jen na xD karty (730 byl duální, uměl ještě SM), a napájen je opět 4 články AA, nejlépe NiMH akumulátory. Má elektronický hledáček, 1,5´´ displej s menším rozlišením (110 000 pixelů), rozhraní USB. Chybí mu konektor pro externí blesk, to je zřejmě součást daně za fakt, že takto vyspělý aparát stojí pod 20 tisíc korun.

Ovládání a menu
Ovladatelnost je jedna z velkých předností tohoto přístroje a je výsledkem dlouhého zrání. Na horní stěně je volicí kotouč, kde volíme režimy auto/prohlížení/program (automat s možností voleb), manuální režim (priorita clony, času a plný manuál), vstup ke 4 uživatelským nastavením, video, a scénické režimy portrét, sport, krajina s portrétem, krajina, noční scéna, autoportrét (komická funkce: blokování transfokátoru...).
Na zadní stěně mají samostatná tlačítka samospoušť, volba makro/bodové měření a blesk, pod nimi je hlavní spínač a uzávěr autofokusu (v režimu prohlížení se tím otáčejí snímky), pak je pětice tlačítek křížového ovladače a dole je tlačítko pro okamžitý náhled, případně se jím zapíná displej.

Menu je graficky příkladně přehledně řešeno. Vstupem je rozbočení do čtyř stran, přičemž tři z nich jsou zkratky do oblastí, jež nejčastěji používáte a lze je navolit - já vždy volím ISO, velikost a nastavení bílé, vpravo je samo menu se čtyřmi pododdíly: camera (nastavení přístroje, tedy snímání jednotlivé obrázky, série, rychlá série, série s autofokusem a postupná expozice - bracketing), pod tím je ISO, volba manuálního režimu, volba expoziční kompenzace (ale pozor, ta je jednoduše přístupná z křížového voliče). nastavení blesku do pomala, odstranění šumu, multimetering, digitální zoom, průběžný autofokus, režim autofokusu, supermakro (od 3 cm), panorama, dva obrázky v jednom, barevné funkce, volba oblasti pro měření.

Režim prohlížení - histogramem kontroluje expozici

V druhé "kapitole" najdeme volbu velikosti obrazu, nastavení bílé, nastavení spíš do modra nebo červena,, doostření, kontrast, sytost obrazu. Kapitola "card" je pro formátování karty, a konečně setup - zde se nastaví návrat do základního nastavení, jazyk, nastavení zobrazení při zapínání a vypínání aparátu, náhled pořízeného obrázku, nastavení uživatelských režimů, pojmenovávání snímků, pixel mapoping, jas hledáčku, datum a čas, video, zkratky pro menu (viz výše) a tlačítko rychlé volby a nakonec zvuková signalizace.
Je toho hodně, ale lze si na to rychle zvyknout.

V praxi
Přístroje 720 a 730 zahájily éru širokorozsahových digitálních zrcadlovek a ani 740ka nemá momentálně konkurenci. Podstatná změna se udála v obrazové kvalitě. Ta je podstatně lepší, co se rozlišení týče, přístroj si sahá už do oblastí, kde se obvykle pohybují čtyř a pětimegové přístroje. Podstatně byla eliminována barevná aberace, jak jsme o tom psali v článku První setkání s Olympusem C-740UZ, kde jsou i ukázky obrázků. Úplně v rozích samozřejmě kresba není tak brilantní jako v centrální oblasti. Co se barevnosti týče, obraz není zcela neutrální, poněkud táhne do červena, má tedy teplý nádech - lze to ovšem v menu změnit. Při snímání kontrolního obrazce se ukázalo barevné moaré v hustých liniích. V praxi se to ale neprojeví. LCD displej je velmi přesný, při zkouišce "zařezávání" ujel o 10 pixelů, to může být "statistická chyba" - to co je na LCD, tomu se dá věřit. Elektronický hledáček ovšem nadále podává jen víc eméně orientační obrázek, o nějakém "ostření na matnici" nelze mluvit. Řešení přinese až zcela nová generace elektronických hledáčků a to může dva, tři roky trvat.

Náběh je 3,6 sec, zoomování z extrému do extrému 2,9 sec, zpoždění spouště při namáčknutí pěkných 0,1 sec, bez namáčknutí ale znamená více než vteřinovou prodlevu. Lze tomu poněkud odpomoci (0,6 sec prodleva) přechodem na manuální ostření. To zde funguje docela dobře, až na to, že v neobvykle strohém manuálu se nedočtete, jak se k němu dostat - jen znalec počítačových adventur zvyklý na metodu "vyzkoušej mačkat všechno" přijde na to, že do manuálního ostření se dostaneme stisknutím a podržením tlačítka OK ve čtyřpolohovém voliči. Předchozí modely bývaly předmětem - tvrdím že - pomluv, že špatně ostří v problematických světelných podmínkách. Ověřeno, že pokud je aspoň nějaké světlo, přístroj ostří dobře.

Výřez ukazuje míru barevné aberace: je zanedbatelná (výřez 1:1 z rohu snímku, tedy z oblastinejvíce náchylnému k tomuto nežádoucímu jevu

Zajímavě se chová v nízkých světelných hladinách. Při ISO 400 je úroveň šumu velmi slušná - lituji, že Olympus se neodvážil jít na ISO 800, odrazen poznámkami pídilů a šťouralů. Myslím, že procesor by ISO 800 bez problému zvládl. Přístroj nabízí noise reduction" čili odstranění šumu. Při pětivteřinové expozici byla úroveň šumu v režimu noise rediction on/off v obou případech v podstatě stejná, avšak při zapnuté funkci (on) výrazně ubylo "hot pixels", tedy nepříjemných bílých teček, které vznikají při dlouhých expozicích. I celkový dojem z obrazu byl jaksi ostřejší. Velmi nespolehlivý se v těchto extrémních podmínkách projevil indikátor expozice - ten hlásil značně pesimistické údaje, takže pokud jsem mu chtěl vyhovět a jít na "nulu", tedy na "správně naměřenou expozici", dostal jsme silně přeexponované snímky. Dobře funguje histogram jako kontrolní mechanismus - ten lze zapnout jak při prohlížení obrázků (ty lze v aparátu i otáčet, zvětšovat a dělat jim výřezy), tak při snímání. Při zapnutí funkce "noční scéna" přístroj kupodivu zachoval nastavení ISO 100, pouze prodloužil expozici.

Shrnutí
C-740UZ je univerzálně použitelná digitální zrcadlovka s třímegovým snímačem a desetinásobným optickým zoomem, vybavená množstvím funkcí. Svými rozměry 107,5 (š) x 66 (v) x 68,5 (t) mm je vhodná i k běžnému dennímu nošení. Poté, co model C-730 UZ byl rychle vyprodán ještě dřív, než se nástupce stačil dostat do prodeje se dá čekat, že i tento typ bude úspěšný a vyhledávaný digitální fotoaparát.

Ukázky:

Obrázky jsou proklikávací, popisu netřeba (tedy raději ano - zoom nastaven na široko a na nejužší úhel, zátiší a "Mrie" na ISO 400 s redukcí šumu). Snímky mají cca po 1,5 MB. eff