6.2.2003

Od roku 1989 bylo vyrobeno celkem 23 milionů kinofilmových kompaktů Olympus Mju, v březnu celkový počet má překročit hranici 23 miliónů. K tomuto unikátnímu úspěchu se Olympus přihlásil digitální verzí, vyráběnou ve tří, respektive čtyřmegové variantě.

Nepřiznaně se k ní hlásí už od roku 1996, kdy dal na trh první přístroje typu kompakt s posuvnou čelní stěnou. Od té doby se konceptu drží - a má četné napodobitele.

Digitální Mju má za sebou tříletý vývoj, jehož výsledkem je elegantní kovový kompakt s rozlišením 3,14 (3,9) milionů pixelů na CCD s úhlopříčkou 1/2,5´´. Kromě rozlišení jsou všechny parametry u obou variant identické. Tělo je zároveň elegantní a nápadně robustní - přístroj je konstruován jako aparát do špatného počasí. Napájen je lithium-iontovým akumulátorem a zapisuje na xD kartu - v únoru byla konečně uvedena na světový trh i kapacita 256 MB (v dodávce je 16 MB).

Přístroj je určen k běžnému použití. Předpokládá se, že uživatel bude nastavovat především přeprogramované režimy (defaultně je automatický program, dále portrét, krajina a portrét, krajina, noční scéna, autoportrét a video). Nastavování je řešeno systémem "rotačního menu" - malý problém je v tom, že se "kolotoč" objeví na displeji jen na krátkou chvíli.

Menu je velmi přehledné, i když na malém displeji (1,5´´ - byť s vysokým rozlišením) poněkud hůř čitelném zvlášť za prudkého slunce - najdeme v něm jen přepínání ze středového na bodové měření, nastavení snímání a jednotlivých snímků (až 16, rychlostí 1 snímek /sec - třebaže se v oficiálních specifikacích píše, že pořídíze jen 4), zapínání digitálního zoomu (velmi kvalitní) a funkcí panorama a "dva v jednom". V další sekci je nastavení velikosti a nakonec i nastavení bílé. V setupu najdeme běžné funkce - a mimořádný je pro tento druh přístrojů "pixel mapping", jímž se dají vyřadit eventuální vypálené pixely. Doporučuje se tuto operaci provést jednou za rok.

Kromě elegantního designu a skvělého provedení má přístroj silnou stránku ve své svižnosti (náběh 2,8 sec, zpoždění spouště s namáčknutím 0,1 sec. bez namáčknutí 0,6 sec) a hlavně v obrazové kvalitě. K disposici jsem měl verzi třímegovou, její obrázky byly plně srovnatelné s lepším průměrem čtyřmegových snímků, jak po stránce kresby, tak po stránce barevnosti. Přístroj obstál i při několikahodinovém fotografování v alpských podmínkách, v mraze a chumelenici, kdy pořídil 180 snímků za použití displeje a blesku na jedno nabití akumulátoru.

Do kruhově sestavené čtveřice tlačítek jsou vyvedeny funkce předvolba režimů, makro, samospoušť a blesk. Bohužel ovládání expoziční kompenzace je v menu, opřestože na preferovaném místě "nahoře" - být po mém, tak zachovám ovládání kompenzace tlačítky vlevo/vpravo, zytičky bych dal dolů, blesk nahoru a samospozšť a "kolotoč" do menu. Jwenže mně Olympus nepatří... :-). Je bezpochyby též škoda, že ručně nelze nastavit i citlivost (80 až 320 ISO) - ta se nastavuje automaticky a poněkud nevyzpytatelně - na př. maximálním digitálním zoomu. Kupodivu se maximální citlivost nenastaví v nočním režimu, nastaví se v režimu "portrét v krajině". Proč? Moc se ptáte.
Po výměně akumulátoru, tedy po každém nabití, bylo třeba znovu nastavit datum - u zcela nového přístroje. Jakmile se aparát "zaběhne", datum vydrží bez baterky i několik hodin. To jsou ovšem drobnosti ve srovnání s hlavní sílou přístroje - tou je obrazová kvalita.
Ta je skutečně překvapující když uvážíme, že uvnitř je CCD 1/2,5 palce! Barevnost byla přirozená v otevřené krajině i v místnosti - po nastavení patřičné předvolby. Obávaná barevná aberace (fialové kontury na jasových přechodech) tady neexistuje, není patrný ani úbytek kresby ke krajům.
Tenhle přístroj není určen badatelům a zkoumatelům - je "pro lidi" a ti čekají na základě zkušeností s kinofilmovým "mjůčkem" hlavně obrazovou kvalitu, a té se jim dostane, stejně jako eleganci a pečlivého provedení. Dá se tedy čekat, že digitální Mju naváže na doslova skvělou tradici svého kinofilmového předchůdce.

Výrobcem poskytnuté specifikace