19.3.2003
V únoru loňského roku jsem zde psal o novém typu snímače americké firmy Foveon - připomínám, že jde o systém, který nemá běžnou mřížku barevných filtrů jako CCD nebo CMOS snímače: využívá se toho, že světlo různé vlnové délky proniká do různé hloubky křemíkové vrstvy, modrá složka nejméně hluboko, zelená středně a červená nejhlouběji, takže údaje se načítají z různých hloubek. Detailně je to vysvětleno i v mém článku Zítřek elektronického filmu. V praxi byl nový snímač předveden loni na Photokině v zrcadlovce Sigma SD9. A nyní mám tento přístroj k disposici.

Je těžké psát vyslovenou recenzi tohoto aparátu. Přestože se prodává, dva momenty jsou na něm zarážející - a vzájemně souvisejí. Především, přístroj negeneruje obrázky v obrazovém formátu JPEG nebo TIFF - produkuje pouze RAW snímky a ty je třeba konvertovat ve speciálním konverzním programu Sigma Photo Pro. Výsledek ovšem závisí na zručnosti, s jakou obsluhujeme tento program a vždy je tudíž silně subjektivní. S tím souvisí i spotřeba elektrické energie. Ta je enormní, přístroj je napájen čtyřmi tužkami AA, což by nebylo neštěstí, ale též dvěma lithiovými články CR-123A. Krátká životnost a cena těchto článků 199 Kč za jeden kus nutí k použití síťového napáječe, takže se - prakticky vzato - přístroj dostává do kategorie ateliérového zařízení.

Rozlišení snímače činí 2268x1512 buněk, což dává 3,4 Mpx. Výrobce ale trvá na tom, že každou buňku je třeba brát třikrát a že tedy výsledek je 10,2 Mpx. Logiku to má v tom, že se z každé buňky bere plnohodnotná informace o červené, zelené a modré složce a nedochází k žádné interpolaci. Na to bych ale namítl, že obrazová informace se sbírá jen z 3,4 milionů míst. Senzor je relativně rozměrný (20,7x13,8 mm) a buňky mají rozměr přes 9 mikronů, jsou tedy větší než je obvyklé. Už tento spor o pojetí principu vyřazuje aparát z proudu běžných recenzí, protože zde chybí srovnání.

Koncepce přístroje
Foveon se spojil s výrobcem objektivů - a "taky" fotoaparátů Sigma. Tato zrcadlovka tedy nevychází z žádného věhlasného Canonu nebo Nikonu, jak bývá zvykem. O tom že uvnitř je Foveon X3 snímač (inzerovaný jako CMOS - to proto, že signál je odvádí z každé troj-buňky zvlášť, není ten vázán jako v CD) šla řeč. Nastavit lze citlivost od 100 do 400 ISO, ne víc. Záznam je 12bitový pro každý kanál. Objektivy jsou výměnné se Sigma bajonetem. Autofokus má režim single anebo kontinuální AF. Uzávěr autofokusu (AL) se uzavírá namáčknutím spouště, a také zvláštním tlačítkem AEL. Měření je buď segmentové (8 zón, které se proměřují a vzájemně porovnávají), s prioritou středové oblasti anebo bodové. Režimy auto, priorita clony/času a plný manuál jsou samozřejmostí. Při ISO 100 je rozsah závěrky od 15 sec do 1/6000, u vyšších citlivostí je nejdelší čas pouze 1 sec. Synchronizace s bleskem (patice pro systémový blesk) je při 1/180 sec. Nastavení bílé lze provést předvolbou anebo měřením, ovšem zásadně lze toto měnit softwarově při konverzi. Zajímavé je zorné pole v prizmatu - vidíte celé pole 24x36, ovšem jaksi zatemnělé - jasné je pole zobrazjující to, co "vidí" senzor. Přístroj má kupodivu videovýstup (PAL/ NTSC). Přístroj váží 805 g a měří 152x120x79 mm.

Ovládání
Je třeba říci, že je velmi přívětivě řešená - nemá v sobě hlavolamy obvyklé u profesionálních zrcadlovek, kde se předpokládá, že profíci dokáží sem tam něco překousnout. Vlevo na horní stěně je kruhový volič, jímž lze přístroj vypnout/zapnout, dále nastavit jednotlivé snímání, série (v max,. rozlišení 6 snímků rychlostí 1,9 snímků/sec), samospoušť 10 a 2 sec, zvednutí zrcadla po namáčknutí (vtipné řešení! - vede ke snížení otřesů při expozici) a bracketing (postupná expozice +- 3 stupně po polovinách vteřiny, což je kupodivu, obvyklé je jemnější dávkování po 1/3). Kolem voliče jsou tlačítka pro volbu režimu měření, AF přepíná mezi single a kontinuálním autofokusem, RES je na měnění rozlišení (2268 x 1512 , 1512 x 1008 a 1134 x 756 bodů) a ISO je na změnu citlivosti. Vpravo od hranolu je otočný volič rychlosti závěrky (zcela ojedinělé řešení) a přepínání režimu Program (=automat), priorita clony/času a manuál. Pod hranou je tlačítko pro již zmíněný uzávěr měření AEL a tlačítko pro expoziční kompenzaci.

Poslední sada voličů je vzadu, vlevo od displeje. Zde se zapíná menu, zapíná režim prohlížení, INFO (dostanete se k informacím včetně histogramu), MOD mění (modify) atributy nafocených snímků, posledním tlačítkem posíláme fotky do koše - a k tomu slouží potvrzení nebo odmítnutí volby. Suma sumárum, ovládání je velmi příjemné, bezproblémové, dá se říci vstřícné.

V praxi
Bohužel musím začít výhradou. Mohu snést vysokou spotřebu energie z NiMH článků (i když se netajím skepsí vůči jednooké zrcadlovce s profesionálními ambicemi napájené čtyřmi tužkovkami). Ale nutnost kupovat dvojici RC123 lithiových článků tak často, jako bych kupoval film, přičemž ten páreček stojí čtyři stovky - a jak se ukazuje, aparát z něho sosá energii i když je vypnutý, nuže, toto je zásadní nedostatek.

Ke kladům samozřejmě patří obrazová kvalita. Jak jsem řekl, lze diskutovat, zda je to třímegový nebo desetimegový aparát, já si tedy myslím, že třímegový, ale to je vskutku věc názoru. Co je podstatné je výsledek a ten je skvělý. Navíc, RAW konvertor SIGMA Photo Pro je možná nejlepší, který jsem kdy viděl - je až kupodivu, že pro přístroj u kterého se asi nepředpokládá masové šíření vznikl tak komfortní a výkonný softwarový nástroj.

To že Foveon realizoval svůj projekt v prvním kroku v ambiciózní zrcadlovce je slib pro budoucnost. Vývoj jistě nebude snadný. Snímače CMOS jsou proslulé mj. tím, že mají malou spotřebu energie, toto pro x3 rozhodně neplatí, ovšem "něco" se s tím musí udělat, takhle to prostě nejde. Vždyť Foveon sliboval, že se čipy tohoto typu budou montovat i do videokamer! To by pak musela být videokamera toho ruského typu, s batohem na akumulátory na záda. Na další vývojové stádium se rozhodně těšme, je na co, už tento první krok je slibný.