23.5.2000
Všechny digitální aparáty jsou vybavené expoziční automatikou. Dokonce jen ty dražší a složitější umožňují ruční ovlivňování expozice. Ve většině případů automatika dobře slouží a nejsou s ní žádné potíže. Jsou však případy, kdy potíže nastanou.

Hodně záleží na tom, kterou část obrazu automat proměřuje. Většinou soustřeďuje svoji pozornost na oblast v okolí středu obrazu. Konstruktéři vycházejí z předpokladu, že do prostředku obrázku se ocitne zpravidla to, co pokládáme za nejdůležitější. Jde tedy o automatiku se zdůrazněním středu.
Lepší aparáty nám nabízejí tak zvané bodové měření (obvykle je zobrazeno symbolem obdélníčku s tečkou uprostřed). Nastavují expozici podle situace v geometrickém středu obrazu.
Třetí variantou je nejdokonalejší, tak zvané zonální měření. Obraz je rozdělen za sektory či zóny, každý sektor či zóna je měřen zvlášť a podle předem daného matematického algoritmu se stanoví optimální expozice. No a toto může působit potíže.

1.
Tento obrázek jsem pořídil z balkónu našeho domu. Na obloze byla jasně bílá oblaka. Ta spadají do horního sektoru měření. Počítač vše vyhodnotil a přizpůsobil se oslnivému jasu mraků. Výsledek? Dominanta obrazu, tedy stromy, jsou jasně podexponované, tedy moc tmavé.

2.
Přepnul jsem tedy na bodové měření. V geometrickém středu obrazu jsou stinné partie. Ani tentokrát není výsledek uspokojivý. Obloha je totiž jasně přeexponovaná a skupina stromů je nepřirozeně světlá. V případě, že extrémně jasný objekt obelstí zonální měření, není bodové měření to ideální řešení.

3.
Východisko nabízí funkce expoziční kompenzace. Obvykle tato funkce je znázorněna ikonkou úhlopříčně rozdělenou se znamínkem + a - . V daném případě stačí expozici přidat o 0.3 EV (označení tak zvaného "expozičního čísla" či "expoziční hodnoty") a obrázek je rozumně exponovaný. Kresba v mracích se sice ztrácí, avšak to je technická danost zobrazovacího prvku CCD. Ten prostě není a nebude tak pružný jako filmový materiál, ani kdybychom se na hlavu postavili.

Závěrem:
Nevěřte reklamním sloganům, které vás přesvědčují, že existují dokonalé měřící systémy. Každý přivede obraz někam blízko optimu, někdy velmi blízko. Funkce expoziční kompenzace nám umožní expozici doladit. Vyplatí se, abyste se s ní seznámili a zvykli si této funkce využívat.