(8.6.1999)
O fotografování pomocí videokamery jsem už mnoho četl a slyšel - nic dobrého v tom nebylo. Taky moje první osobní kontakty s videokamerou ve funkci fotoaparátu mě nenadchly. Teprve teď jsem dostal videokameru do rukou na pár dnů - a výsledky jsou překvapující v pozitivním slova smyslu.

Berte tento článek jako začátek seriálu - budou následovat poznatky i o dalších digitálních videokamerách. Není to pokus o recenzi kamery Canon MV 100, momentálně mi šlo vskutku o jediný praktický poznatek: jsou snímky stáhnuté z digitální kamery vhodné k použití na webu?

Odpověď je jednoznačná: jsou!

Nutno ovšem dodat, že věc není zcela triviální. Musíte mít pochopitelně kameru, ovšem navíc je třeba mít v počítači speciální kartu a software. V mém případě to byl DV capture kit DK-1, sestávající z karty Adaptec AHA-8940 a softwaru DVCommander. Instalace karty proběhla bez nesnází až na maličkost - moje pozdní Windows 98 se dožadovaly knihovny WINPAPI32.dll a tu bylo nutno doinstalovat růčo. Od toho okamžiku vše chodilo jak hodinky.

Základní panel DVCommanderu

Na samotném filmování-fotografování není žádný kumšt. Kamera má dva režimy, filmovací a fotografovací. Při režimu photo vytvoří to, čemu filmaři říkají mrtvolka - prostě ten první snímek rozkopíruje na sekvenci, která trvá 6 vteřin. Podstatný je na celé operaci software DVCommaner. Kameru propojíte kabelem FireWire s počítačem (tedy s kartu v počítači) a spustíte DVCommander. Jeho základní panel vidíte vlevo v poměru 1:1. Obrázek na "displeji" je pouze orientační, to že je neostrý vás nesmí zmást. Na butoncích vidíte obvyklé ikony pro přehrávání, posuvy vzad a vpřed, stop, pro posouvání o jedno okno, nic nového, vše známe z videa eventuálně videokamery. Z tohoto commanderu můžete kameru i ovládat na dálku, avšak to je jiný příběh.

Podstatná je ikona s fotoaparátem. Jakmile ji zmáčknete, objeví se okno (na malém obrázku vpravo - je živý, jakmile na něj kliknete, uvidíte velký obrázek - 52 kB, na něm taky spatříte snímek jak vypadá nezpracovaný). V jeho dolní části je zobrazena řada snímků vroubená jako by filmovou perforací. Poklepnutím na zvolený malý snímek si ho vyvoláte do horního velkého okna a pak už ho stačí uložit. Defaultně se nabízí rozlišení 640x480, ovšem pak je to obrázek fakticky zvětšený oproti původnímu formátu a přinese vám víc smutku než radosti. Dokonce se domnívám, že právě takové "zvětšování" obrázku zavinilo špatnou pověst fotografií získaných z digitální kamery. Daleko více mu sluší rozlišení 320x240 - a to je rozměr víc než dostatečně velký pro použití na webu! Zvětšení na megový rozměr už vůbec nemá nemá smysl, je tam nabízen jen "aby toho bylo víc". Budeme se tedy zabývat jen přirozeným formátem 320x240.

Pro srovnání se podívejte na dva obrázky. Ten vlevo byl pořízen digitální videokamerou, ten druhý aparátem Kodak DC-240. Oba jsou zmenšeny na rozměr 220x165 pixelů (ten považuji za rozumně velký pro web). Rozdíl mezi nimi není nijak zvláštní, rozdíly jsou spíš v barevném podání. Subjektivně se mi dokonce zdá, že obrázek z kamery je příjemnější, že má teplejší barvy, Na objem dat jsou oba shruba stejné, ovšem snímek z videokamery uložený ve formátu 320x240 má cca 65 kB a to je na použití na webu nehorázně mnoho. Je třeba ho uložit s vyšším stupněm komprese, čímž se mu samozřejmě dosti ublíží. To, že obrázek s Kodaku vypadá poněkud hůře, jen potvrzuje zkušenost, že snímkům pro web škodí zmenšování z velkých formátů. Proto dostaneme lepší výsledky, jakmile zmenšujeme - dejme tomu - na rozměr 220x165 z formátu 640x480, než když zmenšujeme z formátu 1600x1200. Takže obrázky z videokamery, které jsou velké 320x240, snášejí další zmenšování mnohem lépe, než snímky z megapixelového aparátu. Kdo tedy hodně fotografuje výlučně pro webové účely, má námět pro přemýšlení, tím spíš, že ceny zařízení dramaticky klesají. Zatímco loni stály digitální videokamery 90 - 100 tisíc, tato MV 100 stojí 39990 na krámě a karta stojí, což je mrzuté, 18280 s DPH.