V každém případě jde o fotografii noční. Vyžaduje tedy pevnou oporu pro fotoaparát - pokud možno pořádný stativ, v nouzi stačí malé trojnožky, které se vejdou do kapsy. Stativ je přirozeně lepší.

Nesnadněji se řeší druhý problém - správná expozice.
Jde v zásadě o variantu noční fotografie. Expoziční automatika má tendenci přeexponovat noční snímek. Tento zdánlivý paradox je způsoben tím, že automatika je kalibrována na střední šedou a jakmile vyhodnocuje noční čerň, nastaví expozici tak velkou, aby čerň... vyšla jako střední šedá.
Pokud je to možné, používáme tedy režim manuálního nastavení expozice. Pokud náš přístroj nemá manuální ovládání, nastavíme ovladač expoziční kompenzace na -1 až -2 EV. Je třeba to vyzkoušet - zkušební snímky pořídíme v noci a fotíme projíždějící auta. Jde o to, abychom zachovali atmosféru noční scény a aby světla projíždějícího automobilu byla efektně rozmazána.

Manuální nastavení nám umožní clonu a čas. Clonu nastavíme raději větší (tedy: větší číslo, menší průměr clonového otvoru), pokud jde o čas, tam je dosti velké rozpětí - záleží na tom, jakého efektu chceme dosáhnout. Obvykle je nejlépe nastavit mezi 1 až 5 sec. Delší časy nemusejí vést k ideálnímu výsledku a naopak kratší čas může vyvolat zajímavé efekty. Ovšem - i z tohoto pravidla může být výjimka: extrémně dlouhý čas (nastavení BULB umožňuje až 30 sec) dokáže zachytit více průletů a výbuchů rachejtlí.

Náš čtenář Martin Beníšek poslal ukázku: na snímku vlevo vidíme průběh letu rachejtle vystřelené z okna obytného domu. Je zřejmé, že jedna vteřina je velmi dlouhá doba, dostatečná na to, aby zachytila stopu rakety od jejího odpálení až po kulminační bod. Je zřejmé, že takto získáme velmi efektní snímky - pokud je zachytíme tak, jako náš čtenář: je třeba se skutečně trefit do okamžiku, kdy raketa opouští svoje pouzdro. Pak zaznamenáme celou stopu. Kdyby se takhle podařilo zachytit odpálení celé skupiny raket, dosáhlo by se působivého účinku.

Pro fotografování ohňostroje jsem volil i kratší časy. Hodně záleží na tom, v kterém okamžiku exploze nebeských výbušnin se závěrka otevře. Zde uvedené snímky jsou pořízeny 1/8 sec (ten vlevo) a 1/3 sec (vpravo). Přitom snímek vpravo vypadá, jako by byl pořízen kratším časem. Digitální aparát se svým zpožděním - minimálně - 0,1 sec, obvykle ale delším (bez namáčknutí spouště obvykle 0,8 sec) nás tudíž vystavuje do značné míry hře náhody. S tím je nutno se smířit - a využít hlavní výhody digitální fotografie, že nás materiál nic nestojí a můžeme fotit bez omezení, dokud ohňostroj trvá. Nebo dokud nám nedojde šťáva v akumulátorech...

Pokud jde o citlivost, nemá smysl nastavovat vysoké ISO - nejlépe je nastavit 100 ISO natvrdo. Je totiž třeba brát v úvahu, že nám hrozí přeexpozice a ztráta barevnosti. Problém je s nastavením bílé - jak zodpovíme otázku, co je v ohňostroji ta "správná bílá"? Naštěstí neriskujeme žádné vážné pochybení.

Podstatná je i volba stanoviště. Zajímavé snímky vzniknou, když jsou světelné efekty na pozadí nějakých výrazných objektů - zpravidla budov. Zkušení fotografové upozorňují, že při pálení ohňostroje vzniká kouř a ten někdy může nepříjemně halit výhled, takže je lépe stát po větru. S volbou stanoviště souvisí i volba úhlu záběru - doporučuje se spíš širší úhel. Jako zajímavost uveďme ještě kombinaci se zábleskovým zařízeném - které může osvítit zajímavý objekt v popředí. I tak může vzniknout poutavá fotografie.

Jak vidno, pevná pravidla neexistují, což je dobře: máme volný prostor k experimentování a o Silvestra je k němu ideální čas.