9.3.1999
Digitální aparáty mají několik handicapů. Většinou jsou to naprosté automaty, které si dělají s kombinací času a cony co chtějí. Mívají znatelné zpoždění mezi stiskem spouště a skutečnou expozicí. Mnohdy je na závadu i prodleva vyvolaná ukládáním právě nasnímaného obrázku na záznamové médium. Jsou mrzutosti, naštěstí ne fatálního významu.

S citlivostí CCD prvku nic nenaděláme - ledaže by náš přístroj byl schopen volby. V druhé polovině roku 98 se takové přístroje objevily a brzy se volba citlivosti stane standardem přinejmenším té lepší střední třídy. Pokud máme to štěstí a takový přístroj vlastníme, nastavíme maximální citlivost. Je to sice na úkor ostrosti, ovšem při snímání prudce pohyblivých objektů máme jiné požadavky na ostrost, než při fotografování, dejme tomu, zátiší.

Co řečeno o citlivosti, to platí o automatice. Někdy je přepínatelná na manuál nebo na poloautomatiku. Pak volíme režim priority času a nastavíme co nejkratší čas (nemusím připomínat, že čím vyšší číslo, tím rychlejší je expoziční čas (jde o zlomek, tedy 125 je ve skutečnosti 1/125 vteřiny).

Ukládání, další mrzutost. Naštěstí jsou mnohé aparáty vybavené možností sekvenčního snímání. Znamená to, že dokud držíme spoušť stištěnou, aparát fotí jeden obrázek za druhým, rychlostí cca 2 za vteřinu (jak který). Nemusíme ale takhle filmovat sérii obrázků! Můžeme fotit jeden po druhém, a nasnímané snímky se ukládají "na pozadí", zatímco fotíme další. Jsou totiž v operační paměti procesoru a z ní se kopírují na médium.

Konečně se dostávám k veliké nepříjemnosti, totiž k prodlevě mezi stisknutím spouště a skutečnou expozicí. Někdy je to až k vzteku, jak je dlouhá! (Mimochodem, tohle je nectnost i mnohých klasických automatů, než on zaostří, než on nastaví čas... motiv může být pryč.) Tady nezbývá, než sledovat objekt v jeho pohybu - o čemž píšeme v pokračování článku. On ten parchant foťák jednou spustí, vaším úkolem je držet ho v hledáčku. Jako když se střílí na asfaltové holuby. Vznikne tím i docela příjemný efekt - máznuté pozadí, které navozuje atmosféru ještě větší rychlosti, než jaká ve skutečnosti byla. Viz fotku rottweilera Barta v trysku.
(další článek o pohybu)