Když je motiv temný
| ||||
1.5.1999
To, o čem dnes chci psát je problém v jistém smyslu obdobný tomu, o jakém jsem psal v kapitole o fotografování na sněhu, jenom je tak trochu na hlavu postavený. Tehdy jsme si všimli, že při fotografování jasně osvětlených zasněžených partií nám vycházejí podivně podexponované, tedy tmavé snímky.
Podívejme se teď na dvojici snímků. Jde o rybku, fotografovanou v rozmezí asi deseti vteřin v jezírku na mé skalce. Oba obrázky jsou zde vystaveny bez jakékoli úpravy v editoru (samozřejmě jsou zmenšeny, nic jiného jsem s nimi nedělal.) Snímek vlevo je nepřirozeně světlý a partie na hlavě ryby je jasně přeexponovaná, nemá kresbu ani barvu. Snímek vpravo je podstatně lepší, tůňka je tmavá a rybička pěkně červeně svítí.
 |
 |
Jak vznikl rozdíl mezi nimi? Levý snímek byl fotografován s automaticky nastavenou expozicí, kdežto ten vpravo měl expozici upravenou pomocí kompenzace na hodnotu EV - 1.5. Zdánlivá záhada má jednoduché vysvětlení, opět - stejné jako při řešení záhady podexponovaného sněhu. Expozimetr zabudovaný do fotoaparátu měří odražené světlo a je kalibrován na světlo odražené od t.zv. střední šedé. To je důvod, proč zkušení fotografové, pokud musí expozimetrem měřit odražené světlo, míří čidlem expozimetru na dlaň (a samozřejmě že raději měří dopadající světlo, čili měří světelný zdroj). Logicky, aparáty vybavené automatikou mohou měřit jen odražené světlo. Takže, pokud je objekt výrazně tmavší než střední šedá, expozimetr výslednou expozici zkreslí do přeexpozice a musíte ji srazit kompenzací do mínusu. V tomto případě, jak jsem už uvedl, do mínus 1,5, což je maximum, kterého je moje Mavica schopná. Na sněhu jsem dělal pravý opak, tam bylo nutno jít do plusu.
(eff)