O kýči

Poslala mi Marta Hadravová zajímavý mail. Píše v něm:

Podzimní slunce čaruje, vytváří nám líbivou atmosféru a nejrůznější efekty. Vyfotila jsem kačenku na vodě , kde se zrcadlily sluncem nasvícené zabarvené stromy.

Byla to nádherná podívaná.
Ale u počítač přemýšlím, jestli to není KÝČ. A jestli je to vůbec hezké...
Od odborníků jsem slyšela již několikrát pohrdlivé vyjádření k východům a západům slunce, že to nefotí a nemají to rádi.

Tohle je asi něco podobného.
Proč se tak vyjadřují? Vždyť právě slunce nám často tvoří to správné fotografické světlo. Zajímal by mě Váš názor na věc. A co je vlastně ve fotografii kýč??

Tak nejdřív předmětná fotka:

Zde prohlašuji pod velebnými nebesy a přísahám při vousu Prorokově, že nevidím na celém světě jediný nejmenší důvod, proč byste neměla, milá Marto, fotit kachnu na vodě ozářené zapadajícím sluncem. Pokud jde o odborníky, o kterých hovoříte, těm je dlužno říci něco ve smyslu "trhni si nohou". Ptáte se, proč to říkají. Tuhle otázku si kladu taky.

Chápu, že někdo nefotí západy slunce, protože mu to připadá hloupé. Já například nikdy v životě nefotil akty, protože mi to připadá vskutku hloupé - pokud někdo nefotí akty jako Helmut Newton nebo mnohem dříve Bill Brandt. Ale popadnout Manču, svlíknout ji, napálit ji štychem 500 watt bez odrazné desky z druhé strany a "odhalovat krásu ženského těla", to mi přijde 1000x debilnější než 100 západů slunce osázených kačenkami. Ale prosím pěkně, neberu to nikomu, nechť každý koná co jeho jest, nikdy bych si netroufl nahlas tvrdit, že fotit akty je počítání podbízivé a kýčovité a že je to podvodné zneužití psychofyziologicky podmíněné atraktivity nahého těla (i když si to drobet myslím, ale nikomu to neříkejte). Západy a východy slunce zato fotím, neb se mi líbí.

Středozemní moře někde u Korziky

Středozemní moře tamtéž

Benátky nikoli nad Jizerou

Keňa, Amboseli

Jižní Afrika u Kapského města

Takže, co s tím?

Pojem kýč je zprofanovaný a zneužívaný a využívaný a mám nedůvěru ke každému, kdo se jím ohání. Navíc se mění v čase a má jiný obsah v různých kulturách. Příklad: do začátku 60 let minulého století secese platila za kýčovitý styl a Alfons Mucha byl pohrdaný kýčař par excellence, pak se karta obrátila. A co třeba Kačer Donald, je to kýč? Paul Johnson, světová to autorita, si Disneyho váží víc než Picassa (viz jeho knihu Intelektuálové). Takže když odborník začne něco o kýči, budu přemýšlet nikoli o kýči, ale o něm. Přijde mi, že klade jakásiměřítka někam, kde měřítka nemají co dělat. Pohybujeme se v oblasti pocitů a vztahů a běda, jakmile někdo přijde s kolíky a pásmem a začne vyměřovat odsud posud. Řeči o kýči a nekýči, umění a neumění jsou ošemetné a silnými slovy a ostrými soudy typu "kačenka je kýč" nebo "západ slunce je kýč" dlužno šetřit.

Proto tady v Dílně šířím ponětí nikoli o "kýči a umění", ale o kultivované fotografii. Jsou jakési estetické zásady prověřené doslova staletími, jakási abeceda skladby obrazu, a tu se snažím sám sebe učit a to co jsem snad poznnal či spíš vytušil se pokouším předat dál, coby člověk slova a sdílení myšlenek. Víc nic.

Dál si myslím, že je samostatná lidská bytost se svým světem a svým vnímáním světa, a fotografie je k tomu nástroj, jeden z mnoha. Jaký člověk, takové vnímání.

Nicméně, do jisté míry chápu citované odborníky a jejich názor na západ slunce anebo eventuální kačenky v červené vodě. Oni tím mají na mysli, že tyto jevy jsou krásné samy o sobě a tudíž příliš snadné k vyfocení. To je bezesporu pravda. Moře s červenou koulí na obzoru vypadá líp než když na obzoru leží mlžná deka. No a co? Fotografování není disciplína, kde by se hodnota měřila stupněm obtížnosti dosažení. Když budeme bádat nad tím, co je kýč a co není a co je vhodné a co je nevhodné, žádné hodnoty se nedobereme - možná že dojdeme k nějaké pseudoušlechtilé, předem vykolíkované a autoritami scchválené estetice, dobově poplatné. A to je smutné východisko.

Uzavřu připomínkou sloganu, který pořád opakuju, že totiž fotíme pro radost. A chceme-li si ji uchovat, vyhýbejme se rozumprdům a nenaslouchejme jejich žvástům, jděme tam kam nás cit vede a nenechme se otrávit.

Vždyť otrávit druhého, toť úhlavní rozumprdův cíl.

Články:
((stručné obsahy témat úvodních seminářů semestru)
Zkoušíme ostření
Úhel záběru
Motivy
Široký a úzký záběr
Základy svícení
Ponurá nálada
Co je kýč
O světle
Manuální nastavení
Katana v hedáčku
Falešný shift