Dnes už prakticky každý výrobce fotoaparátů (a mnohé firmy zabývající se hardwarem) vyrábí digi - na trhu je přes 130 modelů od 30 výrobců. A to hovořím jen o segmentu zaměřeném na více méně širokou veřejnost. Jak se v tom vyznat?

Není to tak složité.
Pokud jste milovníky moderní techniky, t.zv. early buyers, jste posedlí novinkami a jste dobře finančně situovaní, zde je rada snadná: každý měsíc je na trhu nějaká novinka a můžete jet po surfové vlně, když budte kupovat totální novinky a prodáte je s malou ztrátoou ještě dřív, než se propadnou v ceně. Ovšem podotýkám, že surfování není snadný sport a když proseknete kalhoty, nechoďte mi sem brečet.

Vězte:
1) Digi-technika je výpočetní technika a nesmírně rychle morálně zastarává a propadá se v ceně.
2) Ceny jsou kalkulované pro early buyers, jsou vysoké, aby se zaplatil vývoj. Trend je nemilosrdný - výrobní série malé, modely se přestávají brzy vyrábět a jsou nahrazovány novými - mnohdy i po několika měsících.
3) Pokud jste early buyer a nemusíte šetřit, může vás hřát vědomí, že financujete budoucnost a účastníte se něčeho náramného. Jednou o tom budete vyprávět vnukům (nedělám si srandu). Je to náramné a klasická fotografie je mrtvé maso!
4) Pokud vám záleží na rozpočtu, musíte velmi pečlivě kalkulovat. K tomu je dobré se vrátit k článku, kde píšu o tom, komu se digi vyplatí. Betre náklady na fotografii a skenování za dva roky, sečtěte a porovnejte s náklady za pořízení digi.
5) Digi má velké cenové rozpětí - v našich poměrech cca od 10 tisíc do (rozumně vzato) cca 45 tisíc, co je výš, je poloprofesionální až profeisonální. A mnohem dražší. Je aparát za 40 tisíc čtyřikrát lepší než aparát za 10 tisíc? To je závažná otázka, která zaslouží samostatnou úvahu.